Toskánská vinice: Nahlédnutí do zákulisí jednoho malého vinařství

Autor: Ferenc Máté

Originální název: A Vineyard in Tuscany

Nakladatelství: Maxdorf

Rok vydání: 2012

„Je úžasné, jak vám sousto pečeného masa a štědrá sklenka hřejivého Brunella dokážou znovu dodat ztracenou energii, jak vás druhá sklenka upřímně rozesměje a jak se po třetí budete rozhlížet po skrýtém místě, kde byste mohli znásilnit svou ženu.“

Kraj rozsáhlých vinic, nadšených milovníků vína a života, který plyne svým vlastním houpavým tempem. Takhle vypadá Toskánsko očima Ference Mátého, původem maďarského autora, který se se svou rodinou rozhodl koupit polorozpadlý klášter ze 13. století a pustit se do pěstování vinné révy.

Vypráví své vlastní zážitky z tohoto období a mapuje celý proces, od hledání vhodné ruiny a pozemku, přes rozsáhlé a komplikované opravy a zasazení první rostlinky, až po lepení vinět na vlastní lahve s vínem. Čtenář tak má možnost nakouknout vinařskému průmyslu (či spíše zálibě) pod pokličku a seznámit se s celým procesem. A také se všemi tradicemi a zvyky, které určují běh vinařství během celého roku.

Ferenc Máté Toskánsko miluje, láska a obdiv k tomuto kraji z knihy přímo čiší. Kraj je to svérázný, členitý, dýchá místní historií, a tak autorovi nezbývá než se s pokorou a úctou snažit zapadnout. S rodinou to vzali od podlahy (doslova) a trosky starobylého kláštera sice opravili, ovšem nijak zvlášť nezmodernizovali. Věrný heslu - když historie, tak autentická - popisuje trable s hledáním padnoucích dlaždic, jedinečných trámů či vhodně zbarvené omítky. Vše líčí s vtipem a nadsázkou s notnou dávkou sebeironie.

„Možná však kouzlo Toskánska nespočívá jen v těch smyslových vjemech: v jeho jídle a víně, v jeho městech na kopcích či v dramatičnosti jeho neustále se měnícího světla. Možná jeho kouzlo spočívá ve vzácné věci, na kterou až příliš často zapomínáme, v klidu a míru uvnitř nás samotných.“

Na rekonstrukci navazuje zvelebování zanedbaných pozemků a sadba vlastního vína. Práce je to mravenčí, často nevděčná, náročná, ale provázená nadšením a litry vína. A ruku v ruce s vínem jde pochopitelně jídlo. Italská jídla jsou vynikající a věřte, že četba notně polechtá vaše chuťové buňky. Domácí těstoviny na tisíc způsobů, bruschetta zalitá olivovým olejem, ovčí sýr Pecorino, tiramisu... Ferenc Máté se s popisem jídla a hostin doslova mazlí a důrazně doporučuji se před četbou vydatně najíst :-D. Víno opěvuje a laská jako vášnivou milenku a dokázal by vinaře udělat i ze zapřisáhlého abstinenta.

Autor se snaží se přiblížit nejen toskánskou náturu, kuchyni a krajinu, ale i běžný chod vinařství. Nenudí žádnými složitými detaily, naopak upozorňuje, jaká dřina se za orosenou lahví a veselým cinkotem sklenic skrývá. Ale uznává, že odměna za to stojí. A nic z toho by se nezdařilo bez party skvělých lidí a přátel, takže představuje nejrůznější občas až komické postavičky, které se na vzniku Mátéova vinařství nějakým způsobem podílely.

Tato kniha je jako doušek vína, polaská chuťové buňky a zahřeje na těle i na duši. Baví od začátku do konce, je čtivá, a přece není na škodu ji čas od času odložit a jen se nechat prostoupit atmosférou, která z knihy přímo sálá. Pokud jste si zamilovali knihy o Provence od Petera Mayleho (Rok v Provenci, Navždy Provence, Znovu Provence), tak Toskánská vinice se vám bude líbit, neboť je psána ve velmi podobném duchu.

PS: Na napsání této recenze padly dvě lahve vína, jen ať víte, co vás čeká :-D.

Jaká je vaše oblíbená cestopisná kniha? :-)

Něco vám řeknu... + soutěž :-)

Je to krásné, je to báječné, je to jedna z nejlepších věcí, co se mi v životě stala... Budu se vdávat! :-)

Celou dobu se s mým milým v názoru na manželství krapet míjíme, na začátku jsem to byla já, kdo rezolutně prohlašoval, že svatba je přežitek a že děti jsem ještě ochotna zmáknout, ale pod čepec mě nikdo nedostane. S příchodem dvou prťat se karty obrátily a já změnila názor, zatímco můj milý na mé nenápadné pobídky prohlašoval, že on papír na lásku nepotřebuje a radši si za peníze, které by padly na svatbu, zajedeme na dovolenou. Tak jsem se smířila s tím, že si bílé šaty nikdy neobleču a za pár let budu dětem vysvětlovat, proč se maminka jmenuje jinak, a ono to přišlo :-).

Žádost o ruku proběhla ve Zlaté koruně v jižních Čechách, pro nás významném místě, kde jsme se poznali, zamilovali, spáchali první polibky pod hvězdami, zkrátka romantika jako vyšitá. A tak se kruh uzavírá a tak klášter ve Zlaté koruně pro mě už vždycky bude něco víc než jen pouhá turistická atrakce.

Prstýnek je nádherný, jednoduchý, přesně v mém stylu. Mám z něj velikou radost a ne proto, že bych si tak cenila drahého šperku, ale hlavně pro to, co symbolizuje - že mě někdo miluje natolik, že počítá s tím, že spolu zůstanete až do konce života.

Asi jste pochopili, že mě to nesmírně potěšilo, a pomalu začínám plánovat, kdy a kde ten velký den bude :-).

         Protože chuť rozdávat lásku (třeba i v knižní podobě) je teď převeliká a chci udělat někomu radost, tak vyhlašuji tématickou SOUTĚŽ o knihu Tisíc polibků od Tillie Coleové.

          Podmínky:

          1. Napsat do komentářů, jak proběhla vaše žádost o ruku/jaká je vaše vysněná žádost o ruku.
          2. Připsat emailovou adresu pro kontaktování v případě výhry.
          3. Budu ráda, když dáte like mé fb stránce Secrets of Monis (ale není to nutností, vyhrajete i bez toho :-))

         Soutěž bude ukončena a losování výherce proběhne v neděli 3.9. :-)

Velká knížka pro malé vypravěče: O stavění, O autech

Autorka: Isabelle Gӧntgen, Stefan Seidel

Nakladatelství: Presco group, a. s., Ella & Max

Rok vydání: 2016

Mám doma malého čtenáře. Ovšem malého pouze vzrůstem, pokud bych měla vzít v potaz množství knih a dobu nad nimi strávenou, musela bych mluvit o čtenáři velkém. Jistě, pravděpodobně za to částečně může knihomolská máma, ale i tak s potěšením můžu říct, že při snaze pustit mu pohádku na youtoube synek absolutně nereaguje a po minutě otrávené odchází, ale při slovech – pojď, jdeme si číst - okamžitě nadšeně běží s knihou. Jen ať mu to vydrží :-).

Protože prozatím neumí číst (2,5 roku), zajímají ho hlavně obrázky, čím větší a rozmanitější, tím lepší. A pokud jsou na nich bagry a auta, tak je vyhráno :-). Velké knihy pro malé vypravěče jsou dílem značky Ella & Max,prostřednictvím které nakladatelství Presco group vydává velmi zajímavé knihy pro děti. My máme O stavění a O autech a ještě je k dispozici kniha Letiště.

I sestřičce se moc líbí :-)

Rozměrově to nejsou žádní drobečci, cca 25 x 33 cm, není to tedy zrovna kniha určená na cesty, ale i tak se nám vždycky do tašky propašuje. Stránky jsou pevné a nehrozí tak zničení při neopatrném a necitlivém zacházení, kterého se jim i přes mé důsledné vštěpování úctě ke knihám dostává. Těžké násilí asi nepřežijí, ale už zvládly polití, přisednutí, stavbu tunelu pro náklaďák, oslintání mladší sestřičkou, takže výdrž slušná :-).

Základem jsou panoramatické ilustrace, které jsou velmi povedené, barevné a neuvěřitelně rozmanité a propracované. Najdete tam velké množství drobných příběhů a to dává prostor pro nekonečné objevování a vytváření vlastního dobrodružství. Jednání namalovaných postaviček sice často napovídá, ale co z toho s dětmi vymyslíte, je jen na vás, a věřte, že o pobavení není nouze.

V knížce O stavění se malí čtenáři můžou seznámit se vším, co je pro ně v reálném životě tak lákavé -  bagry, náklaďáky, jeřáby... (věřte mi, těch hodin, co jsem prostála venku na staveništi bych s radostí vyměnila za čas strávený nad touto knihou). V knize se pracuje ve dne i v noci, v létě i v zimě. A pro otrávené maminky, kterým bagry a nakladače zas tolik neříkají, jsou tam doprovodné děje jako táborák, letní koupání či pořádná zimní koulovačka.

Kniha O autech je zase zaměřena na všechny možné dopravní prostředky. Své místo tam má odtahovka, sanitka, závodní auta, obytné vozy, traktory (zkrátka vše, co vás napadne - naprostý ráj pro kluky, jestli to zaujme holčičky nemám vyzkoušeno, ale věřím, že i je to bude bavit). Opět je to vše dovedně poskládáno do nejrůznějších příhod a o zábavu je postaráno. Autorům navíc nechybí smysl pro humor a všímavému čtenáři tak neuniknou drobné vtipné situace, kterými je kniha obohacena :-).

Tyto obrázkové knihy slouží k rozvíjení dětské představivosti, řečových schopností, vymýšlení vlastních příběhů a hlavně k nekonečným hodinách zábavy. Věřím, že chvilky strávené s dětmi, kdy vládne vzájemné čtenářské porozumění a utváří se láska ke knihám a mluveným příběhům, jsou nenahraditelné. Doporučila bych je pro věkovou kategorii 2 roky, ale nebála bych se začít i dřív, synka tenhle typ knih získal už zhruba v roce a půl.

Já si Velké knihy pro malé vypravěče zamilovala a můj synek taktéž, důkazem budiž to, že už vypadají dost používaně (taháme je všude a pořád, na výlety, k babičce...) a že ani po několika měsících intenzivního čtení nezačaly nudit ani mne ani jeho (vlastně ani žádného příbuzného, který sotva vstoupí do dveří, dostane knihu do ruky, že se jde číst :-D).

Vážně je taháme všude :-D

Knihy můžu s čistým svědomím doporučit, u nás si našly své místo v knihovničce (ne že by se tam tedy moc často nacházely), a jsou tak prostředkem k zabavení malého rošťáka. Pokud máte malé děti, neváhejte :-). Knihy seženete například zde.

Závěrem děkuji nakladatelství Presco Group, a. s., které mi knihu O autech poskytlo.

Jaké jsou vaše oblíbené knihy pro nejmenší? :-)

Červencová pohodička :-)

Pokud bych měla udělat pomyslnou hitparádu nejoblíbenějších měsíců roku, jednoznačně vede červenec. Proč? Protože mám narozeniny, protože je léto v plné síle a já obvykle svůj volný čas trávím u vody, na výletě, venku s knížkou nebo jen sedím na balkóně a líně přemítám, jestli dojít si pro zmrzlinu není příliš velká námaha :-). A taky protože letní noci mají své charakteristické kouzlo, protože velký vůz na mě nadšeně pomrkává z noční oblohy, ať už se nacházím na kterémkoli místě, a taky protože miluju letní rána vonící příslibem nového dobrodružství, o to víc když všichni spáči ještě mají půlnoc a já si užívám ticha a klidu s dobrou knihou a hrnkem čaje na terase/verandě/balkónu. Jo jo, jsem srkz naskrz letní člověk a se zimou na mě nechoďte :-).

Tenhle měsíc jsem toho přečetla víc než dost, důvodem zřejmě bude i to, že jsem dva týdny strávila na dovolené na Lipně, kde není signál, ani internet, tudíž jsem po večerech neseděla u počítače, ale jen četla a četla.

Takže, co stojí za doporučení? Pokud jste milovníci epických fantasy ság, rozhodně by vám neměla ujít trilogie Elénium od Davida Eddingse (recenze). Je to úžasný román ve stylu rytířských dobrodružství a v kombinaci s autorovým umem je to prostě paráda. Dočtena a zrecenzována Plíseň od Siri Pettersenové (můj názor si můžete přečíst tady). A také Řád zlomených křídel  od Aliette de Bodardové (recenze), ačkoli jsem na tuhle knihu četla většinou nijak valně nadšené recenze, tak mě se to líbilo moc :-) .

Odpočinout a utřít pár slz jsem si odskočila ke knize Tisíc polibků od Tillie Coleové (recenze). Je to sice určeno náctiletým slečnám, takže moje zapšklé a sarkastické já s tím občas mělo trochu problém, ale ve výsledku je to krásná romanťárna :-). A pak rozhodně musím doporučit nádhernou knihu Na konci samoty od Benedicta Wellse, která mě hodně oslovila, a nadšenou recenzi si můžete přečíst tady :-).

Taky jsem přečetla Eat Pray Love od Elizabeth Gilbert. Až na tu indickou část, která se táhla jako slimáčí stopa, to bylo fajn, a rozhodně mě to navnadilo podívat se do Itálie a na Bali :-D.

Taky jsem se konečně dostala k přečtení knihy Dvůr trnů a růží od Sarah J. Maasové, kterou jsem vůbec neměla v plánu číst (protože když to čtou všichni a jásavě o tom mluví, rozhodně nepůjdu s proudem, ehm :-D). Zpočátku jsem si říkala, že to je pěkně naivní blbost, ale jo, nakonec mě to chytlo, já si čtení užila a příležitostně se pokouknu po druhém díle.

Výletování

Lipno

Bydlení hned u vody, koupání každý den (ano, opravdu každý den, i když venkovní teploměr ukazuje stěží 12 stupňů, ale to víte, sázka je sázka, zvlášť když jde o bednu výběrového cideru :-D), koukání na hvězdy bez světelného znečištění, prohánění se po přehradě na motorovém člunu, večerní grilování a spaní ve společnosti asi miliónu pavouků :-). Tuhle romantiku jen tak něco nepřekoná.

Hluboká nad Vltavou

Krásný novogotický zámek,který určitě stojí za navštívení. S prťaty jsme prohlídku vynechali, ale ze zámecké věže je nádherný výhled. Za procházku stojí i zámecký park :-).

Český Krumlov

Nádherné jihočeské město se zámkem, medvědy (vlastně už jen jedním), kláštery a divadlem s otočným hledištěm. Mám k němu sentimentální vztah, neboť tady začal náš vztah s mým mužem. Připravte se na spoustu vodáků a turistů, ale kouzlo má Krumlov nezapomenutelné :-).

Opatská stezka ve Vyšším brodě

Pokud budete trávit dovolenou někde poblíž, rozhodně doporučuju projít si Opatskou naučnou stezku ve Vyšším Brodě. Začíná u kláštera (který můžete pochopitelně také navštívit), dlouhá je asi 3,5 km a vede většinou lesem podél potoka. Potkáte krásné vodopády, borůvky, maliny... Zkrátka pro procházku s dětmi ideální :-).

Kavárny

Café Široko

Udělali jsme si i výlet do Českých Budějovic, neboť jsem tam nikdy nebyla, a po náročném výstupu na Černou věž jsme zapadli do velmi milé kavárničky na ulici Široká s příhodným názvem Café Široko. Kavárnička má naprosto pohodovou atmosférou a příjemnou obsluhu a je skvělým místem, kde si dát šálek výborné kávy a k tomu něco malého na zub :-).

Super Tramp Coffee

Můj nejnovější pražský objev. Zapadlá tak, že tajemná komnata v Bradavicích je proti tomu výletní místo, s ležérně pohodovou atmosférou, která vás nutí jen sedět, debatovat o smyslu života a v klídku popíjet espresso s tonikem. Interiér je velmi minimalistické a poněkud hipsterský, ale mě se tahle kavárna v centru Prahy moc líbí a určitě jsem tam nebyla naposled :-).

Jak jste si první prázdninový měsíc užili vy? :-)