neděle 16. dubna 2017

Vejce a já: S vtipným nadhledem na slepičí farmě

Autorka: Betty MacDonaldová
Originální název: The Egg and I
Rok vydání originálu: 1961
Nakladatelství: Vyšehrad
Rok českého vydání: 1989

„Svůj první koláč jsem vkládala do trouby s takovým pocitem konečnosti a nenávratnosti, že jsem k němu málem připojila věnec s nápisem „Odpočívej v pokoji“, a když jsem se pak vrátila ze slepičárny a vdechla teplou a kořennou vůni pečiva, připadala jsem si jako paní Sandtnerová.“

Byla první slepice nebo vejce? Betty Mac Donaldová vám svým autobiografickým vyprávěním vysvětlí, že ani jedno. První byl totiž její nadšený manžel a koupě jedné opuštěné farmy na západním americkém pobřeží v půlce minulého století. Ani nevím, čím mě dokázala tahle nenápadná knížečka zaujmout, že jsem si ji vzala k přečtení. Asi stačil název sám od sebe, protože jsem si říkala, kdo může dát knize tak praštěný název jako Vejce a já. Teď už vím, že třeba ten, kdo prožil část života ve společenství hrabavých ptáků (a nejen jich) a má touhu se podělit o nevšední radosti i strasti. A věřte, že velice poutavým a zábavným způsobem.


Betty jako vzorná dcera poslechla radu své matky, že nejdůležitějším úkolem ženy je být muži oporou a nechat ho vybrat si povolání, které ho činí šťastným. Tak se se svým manželem Bobem stěhuje na opuštěnou farmu v horách, daleko od rodiny a města, kde vyrostla. Bob je v sedmém nebi, pro tuhle práci byl zjevně stvořen, ale Betty? Její iluze o idylickém životě v prostředí úctyhodných hor horami a divoké panenské přírody vzaly rychle za své. Život na slepičí farmě je totiž hlavně každodenní dřina, nepohodlí a odříkání, které má s romantickými obrazy mírumilovného venkovského života společného asi tolik, co slepice s mamutem. A nádavkem je jejím věrným průvodcem osamělost, protože nejbližší sousedé jsou na míle daleko a jsou ještě podivínštější než všechny vrtochy přírody (a slepic).

Toho večera jsme s Bobem seděli proti sobě a dvě hodiny jsme přebírali a ořezávali sadbové brambory. Vrkání a štěbetání novomanželských hrdliček vypadalo takto: „Tohle je očko. Očko je klíček. Z klíčku vyroste rostlinka. Každý sadbový kousek musí mít tři očka.“
„Je tohle očko?“
„Ne!“
„Proč ne?“
„Ach bože!“

Bez příkras a zároveň s nadhledem a sebekritickou upřímností Betty MacDonaldová popisuje překážky a trable, které s manželem musela překonat při stavbě a vylepšování jejich slepičí farmy. Mapuje všechna roční období, pro každé z nich je typický jiný typ práce, sklizně čí radovánek. Nadšení se kterým provází muže na farmu je velmi rychle zchlazeno zjištěním, že tady šéfují slepice. Pohodlí paní domu je totiž až na posledním místě, zato nosnice si musí žít jako v bavlnce a to ve dne v noci, za bouřky i tropických veder. K duševní rovnováze ji nepřidá ani izolace od okolního světa a pár neuvěřitelně svéhlavých sousedů. Svérázné obyvatele okolních usedlostí autorka zdařile vykreslila tak, že se stali karikaturami sebe samých.

„Ze své zkušenosti bych tyhle rady z předlíhněcího údobí doplnila takto: „Čtyři týdny předtím, než se mají vylíhnout kuřata, odjeďte na dlouhodobý výlet na Bermudy.“

Vyprávění je vedeno v ich-formě, Betty MacDonaldová nemá potřebu nic idealizovat, naopak se syrovou otevřeností, laskavým humorem (někdy tedy proloženým pěknou jízlivostí) předkládá věrohodný obraz venkovského života se všemi těžkostmi. I když jí farma někdy přerůstá přes hlavu a nervy tečou, netrpí sebelítostí a bere vše s nadhledem, s láskou podporuje svého muže a nad všemi podivnostmi a prazvláštními zvyky místních obyvatel jen nevěřícně kroutí hlavou. Je to moc příjemné a milé čtení, plné vtipu a bezprostředních veselých situací. Za humornými poznámkami je sice občas znát hluboké zoufalství a úporná snaha se z toho nezbláznit, ale Betty se s životem rvát rozhodně umí.

„Whisky,“ sdělili mi, když nalévali veliké frťany, „vyléčí všechno.“
„A jestli vyléčí i silné nutkání vraždit, vypiju půllitr nezředěné,“ pomyslela jsem si.“

Čtení si opravdu užijete a pak s láskou oceníte vymoženosti 21. století jako je splachovací záchod a lednička plná jídla bez nutnosti orat pole. A pak půjdete hledat další román Betty Macdonaldové, protože v dnešním světě je třeba si nalít do žil trochu jejího životní elánu.

Četli jste Vejce a já, nebo jinou knihu Betty MacDonaldové?

2 komentáře:

  1. Autorka je skvělá, mám jí moc ráda. Tuhle knížku jsem od ní teda nečetla, i když to patří ke klasice. Nevím proč jsem po ní někdy nesáhla. Asi to budu muset dohnat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To rozhodně! Tohle bylo právě moje první setkání s autorkou a teď vůbec nechápu, že jsem ji tolik let opomíjela :-) Přečtu kdejakou blbost a klasikou opovrhuju, a pak jsem děsně překvapená, že to jsou úžasné knihy :-D

      Vymazat

Děkuji za každý komentář, dělají mi velikou radost :-)