středa 30. listopadu 2016

Kvítek karmínový a bílý: Lesk a bída viktoriánské prostitutky

Autor: Michel Faber
Originální název: The Crimson Petal and the White
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2014
Překladatel: Viktor Janiš

„Jmenuji se Sugar – a jestli ne, tak lepší jméno neznám.
Jsem takzvaná Padlá žena, ale ujišťuji vás, že jsem nepadla sama – strčili mě. Mrzký muži, věčný Adame, obviňuji tě!“

Tuhle knihu jsem měla na seznamu už dlouho, a jak to tak bývá, narazila jsem na ni v knihovně v tu nejnevhodnější dobu. Na čtení čas nebyl a já dlouho odolávala. Neodolala jsem a cestou domů jsem si pěkně nadávala, neboť se jedná o úctyhodný svazek čítající zhruba 900 stránek. Autorem je Michel Faber, od kterého jsem dosud nic nečetla, ale natolik mě zaujal, že se rozhodně poohlédnu po jeho dalších románech, zejména po nejnovějším s názvem Kniha zvláštních nových věcí.

Zdroj: kosmas.cz


Ocitáme se v Londýně v druhé polovině devatenáctého století. A potkáváme Sugar. Sugar je prostitutka, a ačkoli se to v té době v Londýně lehkými ženami jen hemžilo, Sugar se odlišuje. Je vzdělaná, okouzlující a dává mužům poznat nejednu utajenou rozkoš. Osudovým se pro ni stane setkání s Williamem Rackhamem, dědicem bohatého voňavkářského impéria, jehož zcela okouzlí. A ačkoli má William doma duševně nemocnou ženu, rozhodne se Sugar zabrat jen a pouze pro sebe. A tak začíná jejich společný příběh, založený na přitažlivosti, vychytralosti, rozkoši a snad i soucitu.

Román se žánrově řadí mezi viktoriánské. Obecně s tímto typem knih nemám příliš zkušeností, přelouskala jsem tak maximálně Olivera Twista a věřte, že ten byl proti Kvítku hotová pohádka. O to zajímavější bylo sledovat, jak si s tím poradil současný autor. Určité rysy mají společné, například průřez společnosti od nejspodnější chudiny až po bohaté panstvo. Michel Faber se zaměřil na prostitutky a rozebral jejich neradostný život v této éře až na dřeň. Zpočátku se může zdát, že je Sugar výjimečná, že ji její schopnosti a osobnost nedovolí padnout na dno, ale naopak umožní povstat z bahna prodejných žen a někam to dotáhnout. Tak snadné to ovšem není.

S postavami si autor vyhrál. Pochopitelně nejsilnější hrdinkou je Sugar. Z oslnivé a vydržované prostitutky s bolestnou minulostí, která dokáže dát každému muži přesně to, po čem touží, se mění v zoufalou ženu, která se zuby nehty snaží udržet náklonnost jediného muže. William Rackham, původně bezprizorní floutek, kterému otec zastavil příděl peněz, díky lásce k Sugar vzepře své síly a převezme otěže rodinného podniku, který se cílevědomě snaží řídit. Ovšem s prací přichází zodpovědnost a najednou mu na původní motivaci toho všeho (tedy Sugar) nezbývá čas. A pod tíhou povinností a starostí s nemocnou manželkou se z muže, jež se vyhříval na výsluní společenské smetánky, stává zlomený ubožák, který rozhodně není obrazem štěstí. Velice zajímavou je i postava Williamovy ženy Agnes. Svým způsobem prostoduchá a hluboce věřící žena je pravým opakem prostopášné a chytré Sugar.

Kulisy viktoriánského Londýna jsou naprosto uvěřitelné. Přímo před očima vidíte drožku hledající si cestu skrze nánosy bahna a splašků a cítíte zatuchlost kamrlíku, ve kterém si na živobytí vydělává jedna z nejubožejších nevěstek. Vše je popsáno bez jakýchkoli příkras a zastírání, někdy až se syrovou reálností a upřímností. Když je třeba, nevyhýbá se autor ani vulgarismům a citlivé duše mohou být mírně zaskočeny. Rozhodně nečekejte žádné popisy láskyplného milostného aktu, soulož je zkrátka soulož, bez jakýchkoli kudrlinek a sladkých slov.

Kniha se zdá být dlouhá, ale v momentě, kdy by hrozilo čtení přejít v nudu, nás autor překvapí přesně načasovaným zvratem, který dál udrží naši pozornost a touhu dozvědět se, jak to s nebohou Sugar dopadne. Obecně z knihy čiší spíše depresivní atmosféra. Ať se postavy snaží, jak chtějí, tak i přes chvilkové okamžiky štěstí a spokojenosti jsou vlastně hluboce nešťastné.

Docela mě překvapil konec, ani ne svým rozuzlením, ale spíš tím, že jsem se vlastně žádného nedočkala. Kniha skončí ze stránky na stránku a žádné žili šťastně až do smrti (či odpočívali v pokoji) se nekoná. Nezbývá tedy, než si závěr domyslet a osudy hlavních hrdinů si ve své fantazii ukončit po svém.

A na závěr musím pochválit překladatele Viktora Janiše, překlad je totiž velmi povedený. Michel Faber je vskutku mistr slova, kniha je jazykově bohatá, a já věřím, že přeložit toto rozsáhlé dílo nebylo vůbec lehké.

No a kdyby vám 900 stran bylo málo, vězte, že další osudy Sugar a Williama se skrývají v povídkové sbírce s názvem Jablko.

Četli jste Kvítek karmínový a bílý? Nebo jinou knihu od Michela Fabera?

2 komentáře:

  1. Úžasná recenze. Tahle kniha mě už dlouho strašně láká, ale bojím se, že budu rozčílená z toho otevřeného konce. Mám prostě dilema :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-) Ten konec je fakt zvláštní, celou dobu jsem čekala nějaké dramatické vyvrcholení a ono nic, osudy neuzavřeny a já si říkala, jestli náhodou někdo nevytrhl poslední stránky :-D Ale myslím, že i přesto stojí kniha rozhodně za přečtení :-)

      Vymazat

Děkuji za každý komentář, dělají mi velikou radost :-)