úterý 30. srpna 2016

Vítr v piniích: Nelehká pouť pokory a slitování

Autoři: Františka Vrbenská, Jakub D. Kočí
Nakladatelství: Straky na vrbě
Rok vydání: 2009

 „Skromnost!?“ ohradil se Bau Balot. „Však já se spokojím s málem! Vypravil by se snad neskromný člověk z pohodlí domova na tak nebezpečnou a nejistou cestu?“

Nevím, jak to máte vy, ale v mém čtenářském seznamu je česká literatura nejrůznějších žánrů poněkud opomíjena. Proč? Nerada to přiznávám, ale zcela pokrytecky považuji zahraniční autory za lepší, zvučnější a zajímavější a přitom jsem si plně vědoma toho, jaká je to hloupost. Nespočet českých knih jsou opravdu hodnotná a vynikající díla. Ani českou fantasy neberu na milost, a to i přesto, že to je můj oblíbený žánr. Ovšem uvědomění je první krok k nápravě, a já zkusila přečíst ryze českou fantasy knihu a byla jsem velmi mile překvapena a zároveň zahanbena, když jsem si uvědomila, o co jsem schopna se svými předsudky ochudit.

Zdroj: straky.cz

Ocitáme se ve fiktivním světě připomínajícím historickou Asii. Bojechtivý Waynan si za dlouhé a vyčerpávající války podmanil bohatý kraj Čomjű a celé říši nyní vládne císař Eresak. My se setkáváme se skupinou poutníků, kteří se pod velením mnicha Ituana vydávají přes obě území na  svatou pouť k hoře Asun Ghol. V touze po vykoupení, oproštění od pocitů viny či třeba jen po získání bohatství se nesourodá skupina vydává na dlouhou a strastiplnou cestu. Dojdou všichni k vysněnému cíli, naleznou co hledají a dočkají se odpovědi na své otázky, které jim tíží srdce?

V prvé řadě velmi oceňuji dokonale vykreslené kulisy příběhu. Vymyšlený orientální svět se jen hemží tajemnými bojovníky ovládajícími precizní bojová umění či všemocnými mistry znajícími všelijaká kouzla a čáry. Dále tu máme dvůr mocného císaře, řadu posvátných míst s duchovními, jež věří v sílu karmy a reinkarnace, ale zároveň i válkou zbědovanou zem s poddanými, kteří bojují o holé přežití. A aby fantaskní stránce bylo učiněno zadost, sem tam potkáme i nějaké to božstvo. Svět je to nepochybně barvitý a zajímavý.

Stejně tak si autoři vyhráli i s postavami. K posvátné hoře putují nejrůznější lidské charaktery pocházející z všelijakého prostředí. Svatý chrám touží navštívit bohatý statkář, tajuplný bojovník, prostá vesničanka, odsouzený vězeň, tajemstvím a legendami obemknutí bátyrové či třeba nevěstka. Jejich původ je znát především na mluvě, kterou vyjadřují své myšlenky a názory, jež jsou také často typické pro daný společenský stav. Ale ať už je jejich postavení jakékoli, všichni putují za více či méně povznášejícím cílem a s určitou trýzní v srdci.

Pouť je to nelehká, ba přímo krutá. Souží je jak nepřízeň počasí, tak i dlouhou válkou zdevastovaná území, vlastní povaha a pochybnosti. Věřte, že v těchto podmínkách je poněkud obtížné neklesat na mysli. Kromě toho každý z nich ukrývá věci v minulosti, které jen nerad odhaluje svým souputníkům, avšak čtenář se o nich v mezičase dozví dost. Není to zdaleka procházka růžovým sadem, autoři nám předkládají drsný a syrový příběh. Příběh o hledání pokory, o sáhnutí si na dno svých netušených sil a také o tom, že cesta někdy může být víc než cíl.

Rozhodně to je poutavá kniha napsaná skvělým jazykem, ať už se jedná o rozvětvený popis různých událostí a míst či ta nejnevybranější řeč chudiny a nevzdělanců. Z tohoto ohledu je radost knihu číst. Příběh je plynulý, zamyšlení střídá akce, dojemné chvíle střídá nelítostná realita. A mně nezbývá nic jiného než si opravit svůj názor na českou literaturu, potažmo fantasy scénu. Rozhodně má co nabídnout a zahraničním autorům se směle vyrovná. Alespoň v  tomto případě.

Čtete české fantasy autory? Kdo je váš oblíbenec?

4 komentáře:

  1. Tak zrovna tahle knížka čeká až si jí vezmu z poličky a přečtu si jí. Zrovna Straky na vrbě vydávají moc pěkné fantasy ale i scifi od tuzemských autorů. Stejně tak bych doporučil i knížky z nakladatelství Brokilon.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ji hlavně nenech čekat moc dlouho, tahle kniha si to fakt nezaslouží :-)
      A díky za tipy, mám zjevně v téhle oblasti hodně co dohánět :-)

      Vymazat
  2. Také jsem dlouho bojovala s nechutí číst našince, ale také jsem to (naštěstí!) postupně vyhodnotila jako chybu a odbourala jako nesmyslný předsudek. Asi jsem to měla zakořeněné ze základky, kde nás nutili číst Jiráska a Božku Němcovou a podobné a člověk tak získal pocit, že česká literatura se nedá číst a navíc, že číst ji je povinnost. Knihu, o které píšeš, dosud neznám a neznám ani autory, ale ráda si rozšířím obzory.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, přesně tak, taky mám velmi nemilou vzpomínku na to, když mě nutili číst Babičku a podobné :-) Takže jsem na veškerou českou literaturu zanevřela a říkám si, že je docela škoda, že ze školy vycházíme s takovým nastavením a předsudky...
      Tak jdu do sebe a zkusím dohnat co se dá :-)

      Vymazat

Děkuji za každý komentář, dělají mi velikou radost :-)