Autor: Guy
Gavriel Kay
Původní
název: Lions of Al-Rassan
Nakladatelství:
Talpress
Rok
původního vydání: 1995
Rok českého
vydání: 2008
„Existovaly důvody, proč zůstat naživu. Žena
stojící na vrcholku kopce východně od nich. Láska. Jen tak tak odrazil nízko
vedený výpad, stejným pohybem sekl dopředu – obtížný manévr, jenž byl vzápětí
elegantně vykryt. Nikdy předtím se neutkal se šermířem, jako byl tento. Nikdy
neměl rovnocenného soupeře. Dalo by se to zvát tancem? Měli by se obejmout?
Neobjímali se tímto snad?“
Tohle je
rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem četla v loňském roce. Je to
už dva roky, co jsem ji muži nadělila pod stromeček. Tehdy jsem dlouho
vybírala, pročítala recenze, vkládala do košíku a vzápětí objednávku měnila...
Chtěla jsem nějakou výtečnou a neotřelou fantasy, kterou přečte jedním dechem a
bude ji milovat. Plán úplně nevyšel, neboť čtení po pár stránkách vzdal
s tím, že hrdinové pro něj mají příliš komplikovaná jména a jemu se na to
nechce soustředit :-D. Tak jsem po ní sáhla já. A rozhodně jsem ji nepřečetla
na jeden nádech. Ne proto, že by kniha nebyla dostatečně zajímavá, ale
z toho důvodu, že jsem si čtení neuvěřitelně užívala. Tohle je totiž
přesně ta kniha, kdy se na samotné čtení těšíte víc než na konec příběhu.
Guy Gavriel Kay je kanadský autor,
který by se dal zařadit jako představitel žánru historické fantasy. Jeho romány
se vyznačují míchání fantasy s fikcí a dobrodružství neobyčejných hrdinů
bývají zasazena do některého ze zásadních historických období. Asi neslavnější
román Tigana je inspirován
středověkou Itálií, Píseň z Arbonne
Francií za dob slávy trubadúrů a Lvi z Al-Rassanu
představují paralelu k politické situaci ve Španělsku v období 12. století.
V Al-Rassanu
se potkávají tři různá náboženská vyznání. Džaddité, uctívající slunce (obdoba
křesťanů), Ašarité, kteří otáčející svou mysl k bohu Ašarovi a ke hvězdám (muslimové)
a Kindathové, kteří nalézají moudrost v symbolice dvou měsíců (židé). Soužití
je nelehké, mír mezi nimi křehký. Svůj podíl na tom má i roztříštěnost a
nejednota říše a snaha jednotlivých vládců uchvátit další kus země a získat
větší moc a nehynoucí slávu. V těchto nelehkých dobách se spojí cesty Jehane bet Išak, moudré kindathské lékařky,
Ammara íbn Khaírana, ašaritského
vojáka a poety, a Džaddity Rodríga
Belmonta, nejlepšího vojenského velitele v celé zemi. Osud je svede dohromady
a společně se vydávají na cestu ve jménu lásky, víry, cti a loajality. Svět, který
znají se nenávratně mění a oni se ocitají přímo v epicentru bouřlivých
změn.
Autor dokáže
vynikajícím způsobem vyprávět epický příběh s poetikou hodnou básníka.
Ačkoli je děj napínavý a o zvraty a překvapení není nouze, síla románu tkví
hlavně ve slovech, která jen naznačují, co stojí za nimi. Čtení vyžaduje plné
soustředění, neboť mnohem více se ukrývá za významem vět a v pohledech,
které si jednotlivé postavy vymění, než ve slovech samotných. Vyřčené věty jsou
leckdy nebezpečnější než sebeostřejší meč a hybnou silou celého příběhu jsou především
komplikované plány, taktické manévry, intriky a dohady.
„Jak jsi mne
poznal?“ zeptala se, aby se vyhnula odpovědi na jeho otázku. Ještě ne. Ještě
docela ne. Srdce jí bušilo jako splašené. Vnímala je jako rytmus bubnu ve tmě.
„Já myslím,“
odpověděl Ammar ibn Khaíran z Aldžaís velmi pomalu, „že bych tě poznal i
v hrobově temném pokoji. Myslím, že bych tě poznal v mé blízkosti
kdekoli na světě.“ Odmlčel se. „Je ti to dostačující odpovědí, Jehane? Nebo až
přílišnou? Co mi řekneš?“
Vším se prolíná
odkaz k hodnotám, které za tehdejších dob měly svou cenu. Láska je leckdy
skutečně silnější než smrt a věrnost a důvěra jsou cenné komodity, které nemohou
být vyváženy ani tím největším pokladem. Loajalita občas brání udělat tu
správnou věc a sliby se dodržují s neuvěřitelným přesvědčením. Vším se
prolíná téma rozdílné víry a vyznání. Tedy to, co je hybnou silou celé
historie. Autor ukazuje, jak umí být víra slepá a jak se ve jménu boha a pod
zástavou svaté války konají ty nejhrůznější činy.
Autorův styl
je velmi vzletný, poeticky popisný a občas mírně patetický. Místy je záměrně
matoucí, třeba když umře zásadní postava a následuje několik stránek neurčitého
popisu. Vy tak marně hádáte zděšení, že to byl zrovna váš oblíbenec, abyste
nakonec zjistili, že si smrt došla pro někoho úplně jiného. Jindy trochu
předbíhá a nastiňuje, kam se příběh bude ubírat, dřív, než by to bylo nutné, ale
v zásadě se dát říct, že Guy Gavriel
Kay to se slovy dokonale umí.
Reálie
alternativního historického Španělska jsou vylíčeny působivě a zhruba uprostřed
knihy vám dojde, že jste sice přesvědčení, že čtete ryze fantasy knihu, ale ony
tam vlastně žádné fantaskní prvky nejsou. Žádná magie, ani nadpřirození
tvorové, jediným ústupkem jsou dva měsíce na noční obloze. Ale přece se budete
bavit přímo kouzelně.
Postavy jsou
silné a velmi dobře charakterově vykreslené. Sice jsou to jedinci bez bázně a hany
a bez jakékoli povahové vady, nicméně divoká doba přeje chrabrým hrdinům. Ani
záporné postavy vlastně nejsou nijak zlé ani děsivé, až to vede k myšlence,
jestli tam vlastně nějaká ryze záporná postava je. Vztahy mezi hrdiny jsou
poněkud idealizovány a povzneseny nad měřítka běžné reality, ale dohromady to tvoří
harmonický celek.
Román Lvi z Al-Rassanu je vynikající
kniha, lidsky silná, dojemná, emočně hluboká a čtení je opravdu mimořádný
zážitek.
Znáte? Četli
jste něco od G.G. Kaye?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý komentář, dělají mi velikou radost :-)