Ozvěny velké písně: Hrdinský úpadek bohů

Autor: David Gemmell

Originální název: Echoes of the Great Song

Nakladatelství: Perseus

Rok vydání originálu: 1997

Rok českého vydání: 2015

„Při vší úctě, radní,“ odvětil Talaban s přátelským úsměvem, „myslím, že zapomínáš, jak je důležité ukázat, že máme moc. Jestli jsou ti cizinci alespoň trochu jako my, budou povýšení a přesvědčení o tom, že jsou nadřazení a mají právo vládnout. Představ si, co by se asi dělo, kdybychom my unikli velké zkáze, Říše přežila bez větší úhony a hlavnímu městu se nic nestalo. Plavili bychom se s Hadem po nových oceánech, hledali další rasy a podrobovali si je, jako jsme ot dělali vždycky. A dál si představ, že bychom našli rasu, která by byla podobná té naší, jen s tím rozdílem, že už by byla bez energie a neměla lodě, vojska,  žádnou skutečnou obranu. Uvítali bychom ji jako bratry? Neřekl bych. Ti cizinci nebudou hned vědět, že máme pouze jednoho Hada. Uvidí ho v plné síle. Potom nás možná budou brát jako sobě rovné.“

Na hrdinskou fantasy mě užije. Ale někdy nemám chuť číst rozsáhlé, mnohasvazkové ságy a bohatě mi stačí jeden jediný román. Ovšem se všemi náležitostmi pořádného fantastického dobrodružství, s postavami, které můžu obdivovat i nenávidět a s dějem, u kterého nemusím zas tak moc přemýšlet, jen si užiju parádní jízdu. Kniha Ozvěny velké písně byla dobrá volba :-).

Avatáři, kteří přežili pohromu, která zlikvidovala jejich Říši, jsou jen pouhým odleskem kdysi zářivého a mocného národa. I přesto se snaží zuby nehty udržet u moci a vládnout mnohem početnějšímu národu Vagarů a ostatním „podlidem“. Svou sílu čerpají z krystalů a ta jim zajišťuje nejen nesmrtelnost, ale i nadpřirozené schopnosti, které Avatárům dovolují si podmanit nynější svět a stavět se do role bohů. Ovšem krystaly se pomalu vyčerpávají a není možné je nabít. S tím se tak vyčerpává i moc Avatárů, kteří začínají být zoufalí. Jednoho dne u jejich měst přistanou cizí lodě a na břeh se vylodí nepřátelští Almékové, kteří jsou jim v mnoha ohledech velice podobní a jejichž Krystalová královna vyžaduje krvavé oběti. A tak začíná boj za záchranu světa.

David Gemmel je vynikající vypravěč. Já jsem se o tom přesvědčila při čtení Rigantské ságy (recenze na první díl zde). Vy možná znáte slavnou Legendu či jiné tituly z Drenajské ságy. A v Ozvěnách velké písně autor potvrzuje své právo být zařazen mezi klasiky žánru. Jedná se o vyprávění epického charakteru (epické stylem, nikoli délkou, ale dokážu si představit, že by se motiv dal využít na několik dílů) plné hrdinů i obyčejných lidí. Gemmell klade důraz na hodnoty jako je přátelství, čest či láska, které v současném světě trochu ztratily na významu. On je však oživuje a staví na nich charakter svých hrdinů a to bez zbytečného patosu a znevažování. A i když se ve své podstatě jedná o pohádku pro dospělé, kde dobro bojuje se zlem, černobílé vidění světa se mu daří přetavit do všech možných barev a nevyhýbá se ani lehkému morálnímu podtextu. Rasová nenávist, nadřazenost privilegovaných či úpadek kdysi úchvatné civilizace jsou poměrně nadčasová témata a Gemmell je předkládá v příjemně nenáročné verzi.

Ovšem prim pochopitelně hraje příběh samotný. Je to ryze hrdinské dobrodružství, kde chrabří muži (ale i ženy) bojují za záchranu svého světa, vládci kují pikle a vymýšlejí taktiky, jak přemoci nepřítele. A kde se z obyčejných lidí stávají hrdinové. Příběh je spletitý, ale ne nepochopitelný, reálie jakéhosi pseudostředověku se stýkají s kulisami doby ledové a nápad krystalové magie, čerpající svou energii ze slunce, je poměrně originální. A Gemmell umí nejen skvěle vyprávět, ale i napsat uvěřitelné a charakterově vyrovnané postavy. V této knize stojí za zmínku Talaban, válečník s tragickou minulostí a jeho přítel Hlavokam, Svatý Anu, jehož moudrost dokáže zázraky, původně obyčejná vesničanka Sofarita, která se shodou okolností stane mocnější než by si bývala přála a lehkomyslný zabiják Viruk, který umí vtipně oživit řadu scén.

„Mám tě rád. Vážně mám.“ Odmlčel se a z tváře se mu vytratil úsměv. „Můj astrolog mi řekl, že jednou spolu budeme bojovat na život a na smrt.“

Talaban se usmál. „Doufejme, že je to špatný hvězdopravec. Ale jestli ne, můžeš být klidný, pohřbím tě se všemi poctami.“

Viruk se opět zasmál. „Opravdu tě mám rád, Talabane.“

Děj svižně odsýpá, nikde se nezadrhává, ovšem autor to občas bere zkratkou a sem tam se přes podstatný časový úsek přehoupne v průběhu jedné věty, což je asi jediná nedokonalost na jinak skvělé knize. Sem tam se zastaví, aby dal čtenáři čas prožít emoce, kterými se postavy někdy nechají unést, ale pak pádí dál ke zdařilému finále. Až je vám líto, že kniha končí a říkáte si, že je škoda, že si s tím autor nedal víc práce, protože pár dalších dílů by si to určitě zasloužilo (ehm, já vím, trochu si rozporuji oproti začátku, ale začala jsem číst s tím, že chci jen jednohubku a skončila s pocitem, že to nemůže být konec a že chci víc :-D, chápete doufám... :-)) Je to zkrátka výtečná kniha, nad kterou zaplesá srdce každého fanouška hrdinské fantasy.

Četli jste něco od Davida Gemmella? Jaký je váš oblíbený kousek z žánru hrdinské fantasy? :-)