Oprawme se: Jak se stravou uzdravit

Autor: Stanislav Skřička

Nakladatelství: Nakladatelství Stanislav Skřička

Rok vydání: 2017

Raw, paleo, vegan, low-carb, bio, organic, makrobio... Nejrůznější výživové směry a přesvědčení se dneska skloňují všude, kam se podíváte. Kdo zapáleně nediskutuje o vhodnosti dát si každý den ke snídani vajíčka, nepopíjí zelené smoothie a neutrácí miliony za superfoods z nejrůznějších koutů světa, jako by nebyl. Spousta lidí tuší, že stravou se dá zvrátit a zlepšit nejen zdravotní stav (což je dle mého většinou první motivace), ale samozřejmě i vnější vzhled či prostě pocit ze sebe samého. Já sama se v tom plácám naplno. Po letech čtení všech možných knih o stravování, článků, studií a přednášek jsem měla pocit, že v tom začínám mít jasno, ovšem pak se mi dostala do ruky kniha Oprawme se od Stanislava Skřičky.

Tahle kniha se recenzuje velmi nesnadno. A proto hned na začátek přiznávám, že i přes veškerou snahu to napsat co nejvíce objektivně jsem neuspěla a spíše než o recenzi se jedná o mé subjektivní dojmy z knihy. Nejsem žádný výživový odborník, ale o stravu se zajímám už léta, takže si troufám tvrdit, že něco načteno mám. Stanislav Skřička ovšem staví mé všechny těžce nabyté znalosti a zkušenosti na hlavu a ukazuje, že citát „Vím, že nic nevím“  by se měl tesat do kamene :-),

Úvod autor věnuje vyprávění o tom, co ho vedlo k napsání a vydání této knihy. Pak ve zkratce vysvětluje, jak funguje příjem živin, co ve vztahu k výživě děláme špatně a jak na to, abychom to dělali lépe. Základem je dle autora enzymatická strava, kterou radí vhodně kombinovat se zdravým životním stylem a uvádí příklady, jak toho dosáhnout. Část knihy věnuje jednotlivým zásadním prvkům řádné výživy, radí jak zajistit, aby nic nechybělo a jak jednotlivé potraviny upravit, aby se z nich vytěžilo co nejvíce. A závěrem vás čeká několik příkladů enzymatického jídelníčku (svůj si najde každý, od lenochů až po zapřisáhlé vitariány) a pár konkrétních „receptů“. Závěrem vás navnadí příběhy reálných lidí, kteří si toto stravování vyzkoušeli, a je tak jasné, že nemlátí prázdnou slámu.

Přiznám se, že jsem se dozvěděla pár věcí, které jsem doteď netušila. Zjistila jsem, že moje oblíbená voda s citrónem po ránu není dle Stanislava Skřičky úplně správně, že himalajská sůl není zdravější variantou soli stolní a že s klíčením je to trochu komplikovanější než jsem si myslela. Také jsem byla překvapena zjištěním, že mé oblíbené vaření není tou nejlepší úpravou potravin, že moje milované mandlové mléko také není úplně v pořádku a že údajně nejhorší, co můžeme dělat, je potraviny kombinovat. Přiznám se, že s tím mám trochu problém, ale autor to v knize velmi hezky vysvětluje a uznávám, že určitou logiku to má.

Líbí se mi, že kniha není nijak zvlášť dogmatická, spíš se snaží čtenáře trochu pošťouchnout, aby udělal aspoň nějaké (i ty sebenepatrnější) změny v jídelníčku. Vše je velmi jednoduše a polopaticky vysvětleno. Přiznám se, že na mě občas až příliš jednoduše, holt coby medicínsky vzdělaný člověk to občas potřebuju trochu podpořit důkazy a studiemi, ale věřím, že laické čtenářstvo to ocení.

Autor uvádí, že se enzymatickou stravou se dají vyléčit téměř všechny nemoci, od relativně banálních jako je nadváha, ekzém, akné, migrény či třeba křečové žíly až po ty závažnější jako je epilepsie, rakovina či roztroušená skleróza. A pokud máte pocit, že jste naprosto zdraví, taková očista organismu jistě také neublíží. Uvedené rady jsou vhodné pro všechny věkové kategorie od malých miminek až po důchodce. Na své si přijdou i sportovci, protože Stanislav Skřička zásadním způsobem boří mýty, že svaly rostou jen z masa.

Moje zkušenosti a pokusy s enzymatickou stravou:

Přiznám se, že jsem zcela na raw jídelníček nepřešla, důvodem je zejména lenost a neochota měnit zažité zvyky. To uznávám bez mučení. Nicméně, nikdy neříkám nikdy a myšlenku, že jednou se takhle stravovat budu úplně nezavrhuji. Když jsem striktně vysadila lepek, cukr, mléko, maso a zařadila více jednodruhových svačinek v podobě čerstvé zeleniny a ovoce, cítila jsem jsem lépe, měla jsem více energie, zmizely mi kruhy pod očima... Takže na tom přece jen něco bude.  Bohužel naše sociokulturní okolí není úplně na takové stravování připraveno a ne vždy jsem se setkala s pochopením. Ale i přesto jsem přesvědčena, že strava má na naše zdraví a celkovou kondici velký vliv a že stačí i malá změna a je to hned znát.

Tuhle knihu bych určitě doporučila všem, co se zajímají o zdraví a zdravé stravování. I těm , kdo mají nějaký zdravotní problém s nímž si třeba lékaři nevědí rady a touží se léčit i jinak než jen polykáním pilulek.

Závěrem bych chtěla poděkovat Stanislavu Skřičkovi, který mi poskytl knihu k recenzi, díky níž jsem si tak rozšířila obzory a dostala mnoho námětů k přemýšlení :-).

Jak se na stravování díváte vy? Řešíte, co jíte, nebo je vám to jedno? :-)