úterý 2. května 2017

Duben, číst si budem

Už od března sním o tom, že se vybalím ze všech těch svetrů, šál a teplých bund a budu si konečně moci číst venku a vyhřívat se na sluníčku. Zjevně to jsou velmi naivní představy, neboť jaro se letos rozhodlo, že na to hází bobek (beztak je zalezlé někde za pecí a zabrané do napínavé knihy). Takže moje nálada odpovídá počasí, ale snažím se ji poctivě vylepšovat. A dobrá kniha (v kombinaci s čokoládou) je v tomhle ohledu sázka na jistotu.

Mezi nejlepší knihy měsíce dubna řadím povedený debut českého autora Pavla Baroše Projekt Kronos (recenze) o životě v budoucnosti, tak děsivé a neutěšené, že jsem ráda, že si o ní můžu jen číst. Když zůstaneme u české sci-fi, tak by vaší pozornosti neměl ujít ani Epos o panáčkovi od Jaroslava Beznosky (recenze). Byla to šílená jízda, ale zábava zaručena. V rámci dokončení rozečtených sérií jsem přelouskala třetí díl Prachmistrů s názvem Podzimní republika od Briana McClellana, který byl parádním zakončením celé trilogie (recenze). A také Královnu ohně, ale tentokrát mě Anthony Ryan trochu zklamal (recenze).Velikonoce mi zpestřila kniha Betty MacDonaldové Vejce a já (recenze) a řeknu vám, že ta žena je báječná a její přístup k životu mi připomněl, že nad některé věcí je třeba se povznést.




Náladu mi rozhodně spravila kniha Deník fejsbukové matky od Lucie Nachtigallové. O životě s malými dětmi tato obdivuhodná žena ví své a povedené příběhy s jejími potomky v hlavních rolí ve formě fb statusů jsou vtipné, zábavné a příjemně osvěžující.

Nejslabším kouskem měsíce byla kniha Half Bad – Napůl zlý od Sally Green, která mi nesedla svým stylem (recenze) a manga Elegie pro ovečku od Kei Toumeho. Ač sedmidílná, tak se příběh neustále motal v kruhu a řešilo se jedno a to samé, což mě moc nebavilo.



Filmy


Za celý měsíc jsem viděla pouhé dva filmy. Na seznamu k vidění jich mám asi tisíc a jestli to budu dohánět tímhle tempem, tak budu muset žít asi věčně, abych je všechny viděla :-). Viděla jsem výborný flm Příchozí, pojednávající o tom, co způsobí přistání mimozemské rasy na Zemi a o tom, jak je nesnadné navázat komunikaci. Rozjezd byl trochu pomalý, ale celkově to byl povedený film se zřejmým poselstvím.

Zdroj: screenrant.com

Druhým filmem bylo Inferno. Předlohu Dana Browna jsem sice četla relativně nedávno, takže jsem si zásadní momenty docela pamatovala, ale i tak mě to bavilo. Hlavně se člověk mrkne na místa, kde se asi jen tak nedostane (třeba chrám Hagia Sofia je na seznamu míst, která chci rozhodně vidět).

Zdroj: onlinefilmy.net


Kavárenské povalování


Na Velikonoce jsem staršího potomka odvelela k babičce a konečně jsem se dostala mezi normální lidi (teda ne že by ostatní maminky, mezi kterými se pohybuju nebyly normální, ale znáte to, z rozhovorů o dětech se jen tak nevyhrabete). Svou poloviční svobodu (jedno prtě mi zůstalo :-)) jsem oslavila v kavárně Místo obědem a latté s Nemlékem (což je docela zvláštní kombinace, Nemléko samo o sobě je vynikající, ale s kávou to není úplně ono). Na Velikonoční pondělí jsme si dali snídani v Café Jen (mňááám :-)) a jako odměnu zákusek a kávu ve onesip coffee. Kavárna je to maličká, ale majitelé příjemní a káva vynikající.


Výletování


Poslední dubnový den jsme vynechali tradiční čarodějnické řádění a vydali se na celodenní výlet do skanzenu Solvayovy lomy, kde je Muzeum těžby a dopravy vápence. Na prohlídku do štol nás sice s dětmi nepustili, ale projížďka úzkorozchodným vláčkem a staré těžební stroje byly dostatečnou zábavou. A vzhledem k tomu, že se lomy nachází v oblasti Českého krasu, tak i procházka nádhernou přírodou stála za to. Vrátili jsme se uťapkaní, ožehlí prvním jarním sluníčkem a natěšení na další výlety.


Pathik shoes


Pořád doufám, že jaro a hezké počasí jednou přijde a protože jsem zjistila, že pokud nehodlám chodit doslova barefoot (pro neagličtináře a neznalce minimalistické obuvi dodávám, že barefoot znamená v překladu bosá noha), tak jsem se poohlídla po nějakých fešáckých barefoot balerínkách a našla jsem botky Pathik shoes českého výrobce Filipa Pathika Vystavěla. Vypadají parádně a největší problém byl vybrat si barvu :-).

Jaký byl váš duben? Taky už se nemůžete dočkat jara? :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za každý komentář, dělají mi velikou radost :-)