Autorka: Viktorie Hanišová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2015
„Několikrát
jsem jí musela nasekat.“
„Máte pocit,
že jí naplácání pomůže?“
„Pomůže to
mně!“ vrhne Julie na Jitku zlý pohled.
Náměty jako
je rodičovství a výchova mi nikdy nebyly zvlášť blízké.
Ovšem co jsem sama mámou, začínají mě tyto věci nebývale zajímat :-). Takže si občas ráda
přečtu, jak nelehký úděl výchovy dětí vnímají různí autoři. Podnět
k přečtení téhle knihy jsem získala na blogu Rozesivacka.cz (recenze zde), kde mě recenze Anežky natolik zaujala, že jsem si ji rovnou rezervovala
v knihovně. Jedná se o prvotinu české autorky Viktorie Hanišové a upřímně doufám, že u jednoho příběhu nezůstane,
protože se mi to líbilo. A hodně.
Julie je
velmi cílevědomá žena. Když se jednoho dne rozhodne, že nastal ten pravý čas
stát se matkou (aby také ne, je jí pětatřicet a biologické hodiny neúprosně
tikají), udělá vše pro to, aby svého cíle dosáhla. Ovšem těhotenství skončí
nezdarem s konečnou diagnózou neplodnost. Julie se ale nevzdává, když
nemůže mít dítě vlastní, volí adopci. Svou vysněnou plavovlasou dívenku jménem
Anežka prostě bude mít, stůj co stůj. Někdy ale není vše tak, jak bychom si přáli,
a Julie z nedostatku jiných možností adoptuje romské miminko, které
pojmenuje Agnes. A věrna svým zásadám se snaží sobě, dívce a především svému
okolí vnutit představu, že Agnes není taková jaká je, ale taková, jakou si ji Julie
vysnila. Což pochopitelně nemůže vést k dobrému konci.
Kniha je
psána svým způsobem retrospektivně. S Julií se setkáváme v momentě,
kdy je Agnes patnáct let a její výchova se mírně řečeno vymkla z ruky.
Julie se ve vzpomínkách vrací do momentu, kdy se rozhodla mít dítě a my se dozvídáme, jak se stala matkou romského děvčátka. Postupně se do příběhu
vkládá i pohled samotné Agnes, která už je spíše slečnou než dítětem a má
k tématu také co říct. To dohromady činí velmi čtivou a vtahující
kompozici, která vás nenechá knihu jen tak odložit.
Julii vnímám
jako chladnou a nepřístupnou ženu, která si jde bez skrupulí za svým cílem.
Kalkulující mysl a sobectví u ní nahrazují láskyplnou náruč, která je ve
výchově dětí tak potřebná. Dalším Juliiným nešvarem je notná dávka pokrytectví,
povrchní pohled na život a zoufalá snaha zůstat za každých okolností perfektní.
Řadu věcí nedělá ani tak pro sebe či pro svou dceru, ale hlavně pro okolí, jen
aby neztratila punc schopné a dokonalé matky. Tím se zaplétá do pavučiny lží,
neboť přiznat ostatním, že je Agnes romka? Nikdy. Jenže jako každá lež i
Juliiny podvody mají krátké nohy a jednou vyjdou na povrch a pochopitelně ty,
kterým nejvíc ublíží, jsou právě Julie a Agnes. Věru nic veselého.
Autorka vše
popisuje syrovým, nezastřeným způsobem. Nic vám neunikne, i když spoustu věcí
si musíte mezi řádky domyslet. Není to příliš veselá kniha, ale ani vyloženě
smutná. Spíš je hořkým obrazem životního příběhu, který není zas tak nereálný.
Tato kniha
mně opravdu zaujala a upřímně, nečetla se mi úplně lehce. Svým způsobem Julii chápu, v dnešní době je poměrně
moderní trend mateřství z mnoha různých důvodů odkládat, ale s tím
rizikem, že v momentě, kdy se žena rozhodne otěhotnět, přijde krize a něco
nejde tak, jak má. Julii zrazuje to, čím si byla celý život jistá - její vlastní
tělo a jeho schopnost donosit dítě. Tohle může citelně zasáhnout každou ženu.
Dalším kamenem
úrazu je Juliina výchova. Nechci říct, že s jejími postupy souhlasím, to v žádném
případě. Ale řekněte mi, která žena by nechtěla mít to nejdokonalejší dítko na
světě. Jenže děti mají svoji hlavu a velmi dobře znám ten pocit zoufalství, kdy
dítko pláče a vy nevíte proč, nespí, když spát má, odmítá jíst to skvělé a
zdravé jídlo, které jste mu s láskou připravili a tak podobně. Někdy je prostě
těžké nepromítat do dítěte své sny a představy (myslím, že má idea malého
matematického génia také nebude úplně reálnou :-D). Ale to už jsem se od knihy
odklonila do roviny osobních úvah :-).
Závěrem lze
jen říci, že ať už je vám tohle téma blízké či nikoli, Anežka je kniha, která rozhodně stojí za přečtení :-).
Znáte
Viktorii Hanišovou? Jak vy pohlížíte na příběhy takového charakteru?
Tahle kniha mě hodně láká. Četla jsem Rok kohouta od Terezy Boučkové, který má podobnou tematiku, ale na Anežce mě láká hlavně více pohledů na věc. Tvoje recenze mě hodně navnadila.
OdpovědětVymazatP.S. Viktorii Hanišovou znám jen jako překladatelku z němčiny :-)
Tak to doporučuju na nic nečekat a rovnou si knihu přečíst :-D Na Rok kohouta se zase chystám já, vím, že je to na dosti podobné téma, tak už jen pro srovnání mě to zajímá :-)
VymazatTo jsem ráda, že se ti líbila. Jsem zvědavá, co řekneš na Rok kohouta :)
OdpovědětVymazatNa to jsem zvědavá i já, už jen proto, že se tyhle dvě knihy tak srovnávají :-)
Vymazat