pondělí 6. června 2016

Anežka: Trpký vhled do vztahu matky a dcery

Autorka: Viktorie Hanišová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2015

„Několikrát jsem jí musela nasekat.“
„Máte pocit, že jí naplácání pomůže?“
„Pomůže to mně!“ vrhne Julie na Jitku zlý pohled.

Náměty jako je rodičovství a výchova mi nikdy nebyly zvlášť blízké. Ovšem co jsem sama mámou, začínají mě tyto věci nebývale zajímat :-). Takže si občas ráda přečtu, jak nelehký úděl výchovy dětí vnímají různí autoři. Podnět k přečtení téhle knihy jsem získala na blogu Rozesivacka.cz (recenze zde), kde mě recenze Anežky natolik zaujala, že jsem si ji rovnou rezervovala v knihovně. Jedná se o prvotinu české autorky Viktorie Hanišové a upřímně doufám, že u jednoho příběhu nezůstane, protože se mi to líbilo. A hodně.


Julie je velmi cílevědomá žena. Když se jednoho dne rozhodne, že nastal ten pravý čas stát se matkou (aby také ne, je jí pětatřicet a biologické hodiny neúprosně tikají), udělá vše pro to, aby svého cíle dosáhla. Ovšem těhotenství skončí nezdarem s konečnou diagnózou neplodnost. Julie se ale nevzdává, když nemůže mít dítě vlastní, volí adopci. Svou vysněnou plavovlasou dívenku jménem Anežka prostě bude mít, stůj co stůj. Někdy ale není vše tak, jak bychom si přáli, a Julie z nedostatku jiných možností adoptuje romské miminko, které pojmenuje Agnes. A věrna svým zásadám se snaží sobě, dívce a především svému okolí vnutit představu, že Agnes není taková jaká je, ale taková, jakou si ji Julie vysnila. Což pochopitelně nemůže vést k dobrému konci.

Kniha je psána svým způsobem retrospektivně. S Julií se setkáváme v momentě, kdy je Agnes patnáct let a její výchova se mírně řečeno vymkla z ruky. Julie se ve vzpomínkách vrací do momentu, kdy se rozhodla mít dítě a my se dozvídáme, jak se stala matkou romského děvčátka. Postupně se do příběhu vkládá i pohled samotné Agnes, která už je spíše slečnou než dítětem a má k tématu také co říct. To dohromady činí velmi čtivou a vtahující kompozici, která vás nenechá knihu jen tak odložit.

Julii vnímám jako chladnou a nepřístupnou ženu, která si jde bez skrupulí za svým cílem. Kalkulující mysl a sobectví u ní nahrazují láskyplnou náruč, která je ve výchově dětí tak potřebná. Dalším Juliiným nešvarem je notná dávka pokrytectví, povrchní pohled na život a zoufalá snaha zůstat za každých okolností perfektní. Řadu věcí nedělá ani tak pro sebe či pro svou dceru, ale hlavně pro okolí, jen aby neztratila punc schopné a dokonalé matky. Tím se zaplétá do pavučiny lží, neboť přiznat ostatním, že je Agnes romka? Nikdy. Jenže jako každá lež i Juliiny podvody mají krátké nohy a jednou vyjdou na povrch a pochopitelně ty, kterým nejvíc ublíží, jsou právě Julie a Agnes. Věru nic veselého.

Autorka vše popisuje syrovým, nezastřeným způsobem. Nic vám neunikne, i když spoustu věcí si musíte mezi řádky domyslet. Není to příliš veselá kniha, ale ani vyloženě smutná. Spíš je hořkým obrazem životního příběhu, který není zas tak nereálný.

Tato kniha mně opravdu zaujala a upřímně, nečetla se mi úplně lehce. Svým způsobem Julii chápu, v dnešní době je poměrně moderní trend mateřství z mnoha různých důvodů odkládat, ale s tím rizikem, že v momentě, kdy se žena rozhodne otěhotnět, přijde krize a něco nejde tak, jak má. Julii zrazuje to, čím si byla celý život jistá - její vlastní tělo a jeho schopnost donosit dítě. Tohle může citelně zasáhnout každou ženu.

Dalším kamenem úrazu je Juliina výchova. Nechci říct, že s jejími postupy souhlasím, to v žádném případě. Ale řekněte mi, která žena by nechtěla mít to nejdokonalejší dítko na světě. Jenže děti mají svoji hlavu a velmi dobře znám ten pocit zoufalství, kdy dítko pláče a vy nevíte proč, nespí, když spát má, odmítá jíst to skvělé a zdravé jídlo, které jste mu s láskou připravili a tak podobně. Někdy je prostě těžké nepromítat do dítěte své sny a představy (myslím, že má idea malého matematického génia také nebude úplně reálnou :-D). Ale to už jsem se od knihy odklonila do roviny osobních úvah :-).

Závěrem lze jen říci, že ať už je vám tohle téma blízké či nikoli, Anežka je kniha, která rozhodně stojí za přečtení :-).

Znáte Viktorii Hanišovou? Jak vy pohlížíte na příběhy takového charakteru? 

4 komentáře:

  1. Tahle kniha mě hodně láká. Četla jsem Rok kohouta od Terezy Boučkové, který má podobnou tematiku, ale na Anežce mě láká hlavně více pohledů na věc. Tvoje recenze mě hodně navnadila.
    P.S. Viktorii Hanišovou znám jen jako překladatelku z němčiny :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to doporučuju na nic nečekat a rovnou si knihu přečíst :-D Na Rok kohouta se zase chystám já, vím, že je to na dosti podobné téma, tak už jen pro srovnání mě to zajímá :-)

      Vymazat
  2. To jsem ráda, že se ti líbila. Jsem zvědavá, co řekneš na Rok kohouta :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na to jsem zvědavá i já, už jen proto, že se tyhle dvě knihy tak srovnávají :-)

      Vymazat

Děkuji za každý komentář, dělají mi velikou radost :-)