pondělí 25. dubna 2016

Pozitivní týden #13

Jaké radosti jsem si užívala minulé dny:

První letošní piknik
Konečně bylo krásné počasí, čehož jsme s mými souputnicemi na rodičovské dovolené okamžitě využily. Jedna z nich má parádní zahrádku, kde se člověk nemusí bát pobíhajících psů ani odpadků, takže jsme vybalily deky, jídlo, děti a konečně si užily pořádný pobyt venku! My popíjely bílé víno, děti spásly trávu a sem tam nějakou tu hlínu (aneb imunita musí být) a chytaly jsme první letošní bronz :-). Už se nemůžu dočkat léta, až si takového piknikování a lenošení venku budeme užívat víc :-).

Přelouskala jsem knihu v angličtině
Nejsem v angličtině nijak zvlášť zdatná, tak si jednou za čas přečtu nějakou anglickou knihu, abych si své chabé znalosti oživila a pokud možno znásobila. Sice mi přečtení trvá průměrně třikrát déle než přečtení českých knih, ale mám pocit, že je to výborná věc, jak zlepšit svoje znalosti cizích jazyků. Tentokrát jsem přečetla knihu I Heart New York od britské autorky Lindsey Kelk. Upřímně, je to román vcelku o ničem, naprosto kýčovitá a povrchní romantika, ale v angličtině se to četlo snadno a věřím, že znát randící fráze není k zahození :-D.

        
Jaká obálka, takový obsah :-)       
         
Králík v rádiu
O tom, zda do kavárny děti patří či ne, se vedou neustálé debaty. Typičtí kavárenští povaleči nemůžou pobíhající děti v kavárně ani cítit, maminky malých dětí naopak využívají toho, že za špatného počasí nemusí sedět s dětmi doma a mohou si vychutnat dobrou kávu. Já jsem tak nějak na straně obou :-). Myslím, že záleží na tom, do jakého typu kavárny se člověk vypraví. Jsou kavárny, které jsou už z principu pro děti nevhodné, v těch jsem vysedávala jako bezdětná a teď do nich zajdu většinou bez dítka, a pak jsou kavárny, které naopak přítomnost dětí podporují a děti jsou tam vítané. To většinou poznáte podle hracího koutku, přítomnosti přebalovacího pultu a taky podle skladby návštěvníků :-). Jednou z takových kaváren určená přímo pro rodiče a děti je pražský Králík v rádiu. A konečně jsme se s kamarádkami dokopaly ji vyzkoušet :-). Je tam příjemná hernička, přímo v ní si můžete vychutnat objednané jídlo a pití a nikoho nepohoršuje, že vám dítko dělá nezbednosti. Což považuji za docela zajímavý počin. Jen když jsme tam byli, tak byla hernička malinko přecpaná a po hodince mi ze všech těch dětí šla hlava kolem :-D.

Koupila jsem si nosící mikinu
Pro neznalé - nosící mikinu využívají maminky, které své děti nosí v šátku či nosítku, a chtějí tak zabalit sebe i své dítko. Nosící oblečení s tím počítá, a je proto o něco širší a obecně vymakanější. Dlouho jsem tomu odolávala, ale 15% sleva na skladové zásoby mě prostě udolala, a tak jsem si objednala krásnou rezavou mikinu (aby mi ladila k vlasům) na adelay.cz. A je perfektní, kvalitní materiál, navíc s odepínacími rukávy, a ještě jsem si k tomu přikoupila těhotenskou vsadku, takže se v budoucnu využije o to víc :-).

Objednání dovolené
Léto se blíží, to nedokáže popřít ani zatím docela studené počasí. Takže jsme začali plánovat letní dovolenku. Zvažovali jsme, jestli vůbec s tak malým dítkem někam vyrazit, ale protože přece nebudeme sedět doma jen kvůli tomu, že jsme rodina, a protože u nás není daleko od úmyslu k činům, tak v červnu si jedeme hezky opalovat čumáčky k moři :-). Konkrétně letíme do Řecka, na Rhodos. Byli jsme tam před dvěma lety, takže máme zkušenost, že tam je velmi příznivé prostředí i pro malé děti. Těším se moc a jdu vybírat plavky :-D.

Jedna příhoda na závěr: Šla jsem nakoupit do Billy, kde je docela málo prostoru, tak jsem kočár s dítětem nechala mezi regály a šla vybírat a teprve u pokladen mi došlo, že odcházím s cizím nákupním vozíkem místo kočáru! :-D Fakt mi ta mateřská leze na mozek :-D.

Taky se nemůžete dočkat léta? :-)

pátek 22. dubna 2016

Trip to the UK

Výlet, na který jsem se tolik těšila, už je dávno za mnou. Uteklo to až příliš rychle, ale já si odvezla parádní zážitky a vzpomínky, a rozhodně to za to stálo :-).
Sestra je na Erasmu v menším městě ve středu Anglie jménem Wolverhampton. Studuje na University of Wolverhampton právo, a protože jsem nechtěla platit za ubytování, tak jsem se nasáčkovala k ní na studentské koleje :-D. Což sice obnášelo spaní ve spacáku a hned po příjezdu pyžamovou párty s ostatními studenty ve čtyři ráno na chodníku, protože někdo spustil požární hlásič, ale neměnila bych ani za pětihvězdičkový hotel (i když za ten joo :-D).
Navíc ten týden měli zrovna velikonoční prázdniny (ano prosím, wolverhamptonští studenti vysoké školy mají v semestru dva týdny velikonočních prázdnin), takže sestra měla volno a protože jsem nepřijela do Anglie vysedávat v parku a krmit kachny, naplánovaly jsme si několik výletů :-).

Wolverhamptonské kachny :-)

            
St. Peter´s Church - Wolverhampton        

  
Po stopách J. K. Rowlingové
První den jsme si udělaly výlet do Edinburghu. I přesto, že jsem zarytý fanoušek Harryho Pottera, vůbec jsem nevěděla, že první dva díly vznikly právě tady, v jedné z kaváren. Do té jsme pochopitelně musely aspoň nakouknout :-). Stejně tak jsem netušila, že některými jmény se J. K.  Rowlingová inspirovala na místním hřbitově, najdete tu například Moodyho, McGonagallovou či hrob se jménem Tom Riddle. Není zas tak překvapivé, že tento hrob se stal nejnavštěvovanějším snad v celém Skotsku :-). Taky jsme se dozvěděly, že místní Victoria street byla předlohou pro velmi dobře známou Příčnou ulici.
Tohle všechno nám povyprávěl a danými místy nás provedl místní nadšenec Albert, ke kterému do skupinky jsme se dostaly v rámci Free tour guide, a ten nás během dvou hodin provedl místními uličkami a povykládal nám o lecjakých zajímavostech ze skotské kultury.
Jinak určitě stojí za navštívení Edinburgh Castle, St Giles Cathedral, Palace of Holyroodhouse a mnoho dalších památek.
Skotsko je nádherná země, plná zeleně a ovcí :-D. Rozhodně bych se tam chtěla ještě někdy vrátit.

Tady se zrodil Harry Potter! :-)


Hřbitov, kde leží Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit :-)


Edinburgh Castle
Po stopách Cadfeala
Další den jsme navštívily Shrewsbury. Nijak turisticky známé, ale překrásné staroanglické městečko, jemuž vévodí shrewsburské opatství - Shrewsbury Abbey (kdo znáte knihy o bratru Caedfaelovi od britské autorky píšící pod pseudonymem Ellis Peters, víte, o čem mluvím, kdo ne, tak si neváhejte nějakou sehnat :-)).
Místní baráčky a uličky se mi opravdu líbily a zhluboka jsem nasávala anglickou atmosféru, kterou jsme doladily posezením v kavárničce alá hobití nora a sendvičem a nezbytným černým čajem s mlékem :-). Taky jsme navštívily hrad - Shrewsbury Castle, odkud byla krásná vyhlídka na celé město a na závěr si daly procházku podél řeky, byla to nádhera.
A nakoukla jsem do místní knihovny a musím říct, že sekce scifi a fantasy literatury byla žalostně ubohá (a hlavně jsem většinu děl vůbec neznala).

Domečky ve Shrewsbury


Oběd :-)


Shrewsbury Abbey
Po stopách Beatles
Poslední výlet padl na město zrodu hudební legendy The Beatles, a tím je  Liverpool. Je to poměrně veliké město, hned po příjezdu jsme vylezly na vyhlídku a koukaly na celé město shora.
Byly jsme tam zrovna na Velký pátek, což je v Anglii státní svátek, takže knihovna byla zavřená! :-( Navštívily jsme ale katedrálu - Liverpool Cathedral, která je údajně pátá největší na světě a také moderní Liverpool Metropolitan Cathedral, kde jsem měla pocit, že jsem spíše v nějakém psychedelickém baru než na posvátném místě.
Nenechaly jsme si ujít místní kavárničky (a řeknu vám, že to byla dřina nějakou ve změti nadnárodních podniků typu Starbucks a Costa Coffee najít), které mají naprosto jedinečnou atmosféru.
Bylo nádherné počasí, takže jsme si užily i prohlídku doků - Albert Dock, a nechaly se oblažit mořským vánkem :-).
No a pochopitelně jsme si nemohly nechat ujít fotku s Broukama :-D.

Skoro jako živí! :-D



Albert Dock


Liverpool z výšky


Nezbytný sendvič ke svačině :-)


Takhle vypadá moderní katedrála

Byl to skvělý výlet, něco jsme viděly, užily jsme si po dlouhé době společně strávený čas a já si na chvíli odpočinula od mateřských radostí :-). Už se těším, až zase někam vyrazíme :-).

Taky tak rádi výletujete? :-)

sobota 16. dubna 2016

S láskou, Rosie: Příjemná a čtivá romantika

Autor: Cecelia Ahernová
Originální název: Where Rainbows End
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2015

Tuto knihu četly snad všechny osoby ženského pohlaví, co znám. A všechny přiznaly, že to je příjemná romantika a že se jim to moc líbilo. Mně tahle kniha nijak zvlášť nezaujala a původně jsem neměla v úmyslu ji číst. Jenže jednou jsem tak procházela knihovnou míříc k pultu s vypůjčenými knihami a koutkem oka jsem ji zahlédla vystavenou. V nějakém náhlém popudu mysli jsem ji přihodila ke knihám, které jsem si hodlala odnést domů (jedna navíc už mě nezabije, že :-)). Přečetla jsem ji a zjistila, že holky měly pravdu. Je to příjemná a oddechová romantika, nic víc, nic míň.

          
Zdroj: albatrosmedia.cz           

          Rosie Dunneová a Alex Stewart jsou od dětství nejlepší a nerozluční přátelé. Osud tomu ovšem chtěl, že se během školních let jejich cesty rozejdou. Žijí každý naprosto odlišný život, ale stále jsou však v kontaktu a svěřují se navzájem se svými starostmi, životními zvraty, nadějemi, sny, ale i prohrami a neúspěchy. Oba dva proplouvají svým životem, jak nejlépe umí, aby nakonec zjistili, že to, po čem oba touží, mají blízko, doslova na dosah ruky.

Tahle kniha si na nic nehraje. Je to prostě typická oddechová romantika. Vlastně ne tak úplně typická, neboť je psaná poněkud netradiční formou dopisů, emailů, zpráv, vzkazů apod., které si vyměňují hlavní protagonisté a ostatní osoby. Měla jsem trochu strach, aby to nebyla nuda, protože jsem přece jen zvyklá na klasickou stavbu příběhu s dějem a dialogy, ale naopak. Dodává to příběhu šťávu a ten pak nepůsobí zbytečně zdlouhavě.

Některé zvraty a řekněme překážky v nalezení Rosiina a Alexova štěstí působí trochu uměle a nevěrohodně a jsou svým způsobem předvídatelné, protože když jste v půlce knihy a už od začátku víte, že se dají dohromady až v závěrečném happyendu (není to spoiler, to pochopí každý soudný čtenář, který si přečte anotaci :-)), tak vám je jasné, že to zase z nějakého důvodu nevyjde. Proto tedy tyto potíže působí malinko vykonstruovaně.

Co se mi ale hodně líbilo, bylo to, že ačkoliv Rosie život hází klacky pod nohy a opravdu to nemá v životě lehké, tak se z ní nestala lítostivá a ufňukaná chudinka, ale naopak vše komentuje s jistou dávkou sarkasmu a ironie, což bylo opravdu zábavné, a tímto si Rosie získala moje sympatie. Na rozdíl od trochu slabošského Alexe, který dostal do vínku poměrně slušnou dávku štěstí a úspěchu a vždycky si to pokazí sám.

Jak už jsem zmínila, kniha končí happyendem, sice jsem čekala trochu velkolepější finále, když už jim to trvalo tak dlouho, ale co už, aspoň to nebylo přeslazené a kýčovité (no, trochu bylo, ale co byste čekali od romantické knihy, že). Kniha je čtivá, nekomplikovaná, stránky se obracejí takřka samy a po dočtení ve vás zanechá pocit, že pohádkové konce přece jen existují :-).

Pokud máte rádi nenáročné knihy s pořádnou dávkou zamotaných vztahů a romantiky, na nic nečekejte a běžte si tuhle knihu sehnat. Pokud máte raději knihy, které mají hloubku či rozjímají na závažná životní témata, ruce pryč, tohle nebude to pravé pro vás.

PS: Podle knihy je natočen stejnojmenný film, na který se chystám. Jakmile ho zhlédnu, doplním srovnání s knihou :-).

Líbila se vám tato kniha? Viděli jste film?

úterý 5. dubna 2016

Pozitivní týden #12

Tentokrát spíš dvoutýden, protože je konečně krásné počasí a já se nějak nemůžu donutit zasednout k počítači :-). Takže, co mi zvedlo náladu během posledních dvou týdnů (kromě skvělého jarního počasí):

Výlet do Anglie
Bylo to skvělé, plné úžasných výletů a báječných zážitků. Přesně ten typ dovolené, kterou už jsem potřebovala jako sůl (chápejte, i na mateřské, resp. rodičovské dovolené je třeba si vzít dovolenou :-D). Cestování je moje velká vášeň, ale bohužel momentálně trochu nenaplněná, takže tímto výletem jsem si splnila zase kousek svého cestovatelského snu. A rozhodla jsem se výletu věnovat celý samostatný článek, protože si to zaslouží a hlavně bych sem asi nenacpala všechny fotky :-D.

  
Malá ochutnávka :-)  
       
Velikonoční výlet
Na Velikonoční neděli bylo fakt nádherné počasí, tak jsme si udělali výlet do přírody a čirou náhodou jsme narazili na koně, kteří měli moc hodnou majitelku, a ta nás nechala koníky pohladit a dokonce se prcek mohl i na jednoho posadit. Myslím, že se mu to moc líbilo a nám ostatně taky :-).

Objednávka knížek
Nějak jsme nedokázali vymyslet, co dát prckovi k prvním narozeninám, protože hraček má dost a oblečení je nuda, a zrovna měli na e-shopu nakladatelství Svojtka & Co slevy, tak jsme objednali nějaké pohádky a knížečky. Dítko je nadšené a nedá je z ruky :-).

   
Slůvka už jsou notně okousaná :-D   
         
Uklizeno
Přifrčela jsem si to tak v noci domů z výletu do Anglie a málem jsem to doma nepoznala! Takový pořádek jsem tam snad ještě nikdy neviděla. Nevím, jestli za to může návštěva přítelovy maminky nebo se hoši doma tak nudili, ale pokud má moje nepřítomnost takové účinky, tak s radostí zase někam odjedu :-D. Všechno se blýskalo, podlaha nebyla lepivá, nikde se neválel prach a rozházené hračky a co si budeme povídat, tohle za mého hospodaření doma prostě není (přiznávám, jsem docela lenoch a uklízení z duše nesnáším, a když už mám chvilku, tak si raději čtu). Ovšem už je všechno zase při starém, že by čas někam vyrazit? :-D

Posun času
Já vím, všichni na to nadáváme a já rovněž, dítku se rozhodil spací režim a vůbec. Ale konečně je dlouho světlo a mně osobně sluníčko neskutečně nabíjí energií, takže čím více slunečního svitu přes den tím líp.
Edit: Nevím, jestli po týdnu marného večerního uspávání našeho neposedy nezměním názor :-D.

PS: Ještě mám jednu dobrou zprávu, ale té taky hodlám věnovat samostatný článek, až bude vhodný čas :-).


Jak vy si užíváte jarní dny? :-)