neděle 14. února 2016

Pán věže: Opět se bojuje a píseň krve zpívá

Autor: Anthony Ryan
Série: Stín krkavce (2.)
Originální název: Tower Lord: A Raven᾽s Shadow novel  II
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2015

„Píseň se proměnila v neuhasitelný oheň, který živil Vélinovo běsnění mezi volarskými vojáky.“

Po dočtení Písně krve (recenze zde) jsem neváhala a hned jsem běžela shánět druhý díl. Sotva jsem si ho donesla domů, okamžitě jsem se nedočkavě pustila do čtení. Přísahám, že se mi kniha sama otevřela hned, jak jsem zavřela dveře od bytu :-D Bylo to napínavé, čtivé, poutavé, tak není divu, že po pár dnech bylo dočteno, o to delší ale bude čekání na třetí díl :-).

Ve Spojeném království se opět schyluje k válce. Vélin al Sorna se navrací z alpírského vězení s touhou zanechat válčení a nalézt tolik potřebný klid. Ve Spojeném království zatím vládne král Malcius, který vyhlásil svobodu všem náboženstvím a Vélina povyší na Pána věže Severních provincií. Ovšem Vélin si klidu příliš dlouho neužije, na království zaútočí mocný nepřítel a je třeba se opět vydat do války, která se tentokrát týká všech - princezny Lyrny, která i přes svůj urozený původ zažije nejedno dobrodružství, Revy, která se z fanatické dívky toužící po pomstě stává oddanou bojovnicí, bratra Frentise, který se z Volarského zajetí dostává do osidel mocné a nebezpečné ženy, a pochopitelně mnoha dalších postav a obyvatel království. Nepřítel zahájil mohutnou invazi a všichni pozvedají zbraně a míří do války za záchranu své země.

Zdroj: nakladatelstvi.hostbrno.cz

Oproti Písni krve je styl vyprávění odlišný. Zatímco první díl byl de facto lineární příběh týkající se Vélina al Sorny, v této knize autor vyprávění rozčlenil dle jednotlivých hlavních postav (že by inspirace G. R. R. Martinem?), každá postava tak následuje svou vlastní dějovou linku, ale na konci knihy se jednotlivé příběhy protnou v ucelený závěr.

Vsuvka: Pořád se nějak nemůžu rozhodnout, jestli mám raději příběhy vyprávěné jednou postavou nebo ságy, ve kterých se vyprávění mění dle jednotlivých postav. Dost často se mi totiž stává (zvlášť když nemám tolik času a nečtu knihu v kuse), že než se autor k postavě vrátí, zabřednu do příběhu postavy jiné a zapomenu, co se přihodilo té předešlé :-) A tak jsem nucena se v knize vracet a to mě rozčiluje (a pokud je těch postav mnoho jako v Písni ledu a ohně, tak je to někdy fakt náročné čtení), ale uznávám, že kdybych četla pomaleji a pečlivěji, tak mě takové problémy možná netrápí :-).

Ehm… Zpět k Pánovi věže. Vélin už tedy není jedinou a ústřední hlavní postavou, do popředí se dostává princezna Lyrna, bratr Frentis a Reva, tudíž je občas příběh trochu roztříštěný, ale zároveň nabral skutečně epických rozměrů. Anthony Ryan rozhodně není žádný troškař, když už válka, tak ať se týká všech.

Zajímavý je vývoj postav. Posun princezny Lyrny a Revy mi přišel podobný, obě opouští své známé prostředí a musí bojovat nejen s mnoha nepřáteli, ale i se svým vlastním přesvědčením, až se z nich nakonec stanou silné a neohrožené bojovnice, odhodlané zachránit své království za každou cenu a žádná oběť jim není dost velká. Vélin se do války nijak zvlášť nehrne, ale coby zkušený bojovník a válečník se stává doslova spasitelem. I ostatní postavy projdou přerodem. Válka prostě mění a tříbí charakter, ať už chcete nebo ne. S romantikou autor poněkud šetří, ale o to větší klade důraz na přátelství, loajalitu, čest a pochopitelně víru.

V knize dostávají oproti prvnímu dílu větší prostor fantasy prvky. Magii tady už nenajdete jen jako lehký náznak v podobě Vélinovy písně krve, ale už se regulérně stává součástí příběhu a ukazuje se, že magii ovládá nejedna z postav. Celou knihu samozřejmě provází boj, válčení, akce a pomyslnou třešničkou na dortu je závěrečné obléhání města Alltoru. A ačkoli je v závěru bitva dobojována a zdá se, že příběh končí, tak Anthony Ryan během posledních několika stránek ukáže, že tohle byla jen taková malá předehra k boji mnohem větších rozměrů. Takže myslím, že se máme na co těšit.

Ve článku o Písni krve jsem uvedla, že se sérií Píseň ledu a ohně bych knihu nesrovnávala, tady ovšem musím své tvrzení trochu poupravit, protože druhý díl se Martinově sérii podobá trochu více. Ale dle mého názoru Anthony Ryan Martinových kvalit zatím nedosahuje.

Musím říct, že ve výsledku se mi první díl líbil o něco více, ale druhý díl je těsně v závěsu a jestli nakladatelství Host co nejdříve nevydá Královnu ohně (Queen of fire), tak si mě nepřejte!! :-D

Co říkáte na Pána věže?

2 komentáře:

  1. Taky se mi líbil víc první díl a musím říct, že mám asi trochu radši příběhy, kde se nestřídá vyprávění tolika postav. Radši mám jednoho vypravěče. Na Martina určitě ještě něco chybí, ale i tak souhlasím, že stojí za přečtení a je to nadprůměrná knížka. Já ale stejně všechno zapomenu než vyjde další díl. Čtu rychle a detaily si nepamatuji :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se právě taky bojím, že všechno zapomenu než bude další díl, teď to bylo fajn, že jsem četla oba po sobě... Jsem taky spíše rychločtenář a po týdnu od dočtení si stěží pamatuju jména hlavních postav :-D Zatímco moje ségra ta čte každou knihu snad sto let (to, že jí Harry Potter vydržel měsíc, jsem nepochopila doteď), ale zato si pamatuje každý detail, což jí na jednu stranu občas závidím :-)

      Vymazat

Děkuji za každý komentář, dělají mi velikou radost :-)