Hudba ticha: Poetický příběh pro nalomené duše

Autor: Patrick Rothfuss

Série: Kronika Královraha

Originální název: The Slow Regard Of Silent Things

Nakladatelství: Argo, Triton

Rok vydání: 2015

„V zahanbení vlastní nevychovaností mosazný kotouč políbila, aby věděl, že ho nechce opustit.“

Tuto knihu mi nadělil Knižíšek, ovšem díky nestíhání České pošty jsem si pro ni došla až po Vánocích. Rozbalit si ji pod stromečkem by sice bylo krásné, ale holt se někdy nezadaří :-). Když jsem v listopadu psala seznam knih, které bych si od Knižíška přála, tuhle jsem dala hned na první místo s tím, že si ji přeji nejvíc. Když jsem tedy nedočkavě otevřela balíček a vykoukla na mě modrá obálka a titul Hudba ticha, měla jsem vážně velikou radost (teď si říkám, že to nakonec nebylo tak špatné, že mi kniha došla až po Vánocích, aspoň jsem nemusela čekat až do Štědrého dne a mohla knihu rozbalit cestou z pošty :-D). Díky, Knižíšku! :-)

           

Zdroj: tridistri.cz            

          Kniha má podtitul Příběh ze světa Kroniky Královraha. Ale pokud byste čekali další Kvotheho dobrodružství, byli byste žalostně zklamáni. Tohle je příběh Auri. Kdo Kroniku Královraha četl, ví, že Auri je éterická a poněkud neobvyklá dívka, se kterou se Kvothe setkává na Univerzitě. V této knize Auri blíže poznáme a ta nás zavede do tajemného a spletitého Podvěcí, což je svět sám pro sebe pod budovami věhlasné Univerzity, kde se Auri ukrývá a prožívá svá trochu zvláštní dobrodružství. Auri má schopnost vnímat věci, jejich pravdivost a správnost. Protože jen věc na správném místě může být spokojená a šťastná. Tento příběh není klasickým příběhem s dějem, dialogy, akcí…  On to vlastně ani není příběh, je to obraz jedné krásné a zlomené duše.

Kniha je útlá a jedná se spíše o novelu či delší povídku. Má ovšem nádhernou obálku, která přesně vystihuje atmosféru knihy. Kromě toho je kniha doplněna černobílými kresbami, které dle mého příběh krásně doplňují :-).

Jedná se o krásný a snový příběh, tak křehký a něžný jako je Auri sama. Kdyby tato kniha byla obrazem, byl by to zádumčivý obraz v matných a přece jiskrných barvách, který by nenechal přemýšlivé oko se jen tak odtrhnout. Kdyby tato kniha byla hudbou, byla by to tklivá, melancholická píseň hrající za svitu měsíce na nejhlubší tóny naší duše. Alespoň takhle tento příběh vnímám já.

Auri je vskutku kouzelná, líbezná a zvláštní bytůstka, která se potýká se svým způsobem trochu tragickým osudem. Auri má schopnost vidět pod povrch věcí a dát jim to správné místo. Sledujeme její pohyb po Podvěcí, které se tímto otevírá našim zvědavým zrakům a nenechává nikoho na pochybách, že se jedná o nesmírně zajímavé místo. Jediné, co jsem trochu postrádala, byla mapka Podvěcí, která by mi trochu usnadnila orientaci. Ale pokud je autorovým záměrem nechat to ryze na čtenářově představivosti, inu, proč ne.

Hold skládám nejen autorovi, ale i překladatelce Janě Rečkové, neboť překlad je vskutku povedený a věřím, že bez kvalitní práce překladatelky by kniha nebyla takovým potěšením.

Nejsem vůbec schopna říct, zdali se vám tato kniha bude líbit. Myslím, že ji lidé buď odloží jako nezáživnou a nesmyslnou a budou čekat na další Kvotheho dobrodružství, nebo se v ní najdou a bude se jim zdát překrásná. Také mám za to, že pokud jste Kroniku Královraha dosud nečetli, asi není nejlepší začínat právě touto knihou, neříkám, že by se vám nemohla líbit, ale myslím, že budete dost zmateni. Takže začněte Jménem větru, a když vás Auri zaujme, dejte šanci Hudbě ticha :-).

Tato kniha rozhodně není pro každého. Autor sám v doslovu přiznává, že je to podivný příběh, o kterém si sám nebyl tak úplně jist, zdali ho vydat. Dle jeho slov je to příběh pro všechny nalomené duše. Mně se to líbilo moc, a jestli jsem nalomená?  Možná, že ano.

Četli jste Kroniku Královraha? Která postava je vaše oblíbená? :-)