pátek 23. února 2018

#Eskejp – Na útěku z kanceláře: Bizarní, humorné, originální


Autor: Jiří Charvát
Nakladatelství: Novela bohemica
Rok vydání: 2017

„Ticho. Otázka číslo jedna: Kdybys mohl kohokoli na světě pozvat na večeři, kdo by to byl? Můžeš i ty, co nejsou naživu.“
Mohutně jsem se zamyslel. „Asi... Oskar Petr.“
Sylva se zamračila. „Kdo to kurňa je?“
„Ten co napsal Hříšná těla, křídla motýlí.“
„To tu písničku tak zbožňuješ?“
„Ne. Ale vždycky jsem se ho chtěl zeptat, co znamená: do kapsy svý džípem si pádí. WTF? “ rozhodil jsem tázavě rukama.
Sylva zavrtěla hlavou. „Takže ne dalajláma, Ježíš, tvůj zesnulý otec, ale... džíp... v kapse. Dobřee...“

21. století nám přineslo řadu nesporných výhod. Virtuální vztahy a přátele všude a pořád, jídlo naservírované až pod nos v úhledném balení, pracovní prostředí v klídku a pohodlí bez nutnosti čelit rozmarům přírody, pocit, že můžeme všechno, co si zamaneme. Anebo je to jinak? Zeptejte se Michala Majera, hlavního hrdinu této neuvěřitelné vtipné knihy.



„Z celého kanclu jste měli nejradši... rybu. Uvědomujete si, co to znamená?“
„Že jsme latentně zoofilní?“ zaševelil mu Pepé do ucha a nadšeně poskočil.

Michal Majer je klasická openspacová krysa. Celé dny vysedává v prosklené budově a jakožto zaměstnanec firmy na výrobu reklamních předmětů předstírá, že pomáhá lidstvu v nesporně důležitém úkolu se rozhodnout, jaký výrobek zakoupit. Spolu s kolegy zažívá náročné, neuvěřitelné a zároveň tragikomické chvilky, které byste rozhodně zažít nechtěli, ale jsou natolik vtipně popsané, že rčení smát se až se za břicho popadat ani zdaleka nedokáže vystihnout stav, ve kterém se po dobu čtení ocitnete. Autor se neomezuje jen na zaměstnanecké prostředí, ale bere si na paškál i vztahy mezi mužem a ženou a to převážně na té sexuální úrovni, a také celkové společenské problémy.

„Platba okamžitě odešla a kvintet mých osudových žen získal tváře. Nevěřícně jsem na ně zamžoural. U čísla 4 jsem sebou dokonce poděšeně trhl. Zdálo se, že se seznamka porouchala a místo partnerek mi nabízí rovnou tchýně.“

           Eskejp je vážně výborná kniha. Ne příběhem, ne epickým vyprávěním, ani hluboce prokreslenými postavami, ale svěžím stylem psaní, který si nebere servítky. Perfektní a často nekorektní vyjadřováním, proložené řadou popkulturních odkazů a narážek, je prostě skvělé. Nejapné vtípky, ironie a příhody na samé hranici absurdity je kombinace , která je neuvěřitelně čtivá, lehce stravitelná a zvedne náladu tak o sto procent. Autorův humor není nijak uhlazený či laskavý, ale spíše přímočarý a kousavý. Jednotlivé epizody mají většinou vynikající pointu a když už máte pocit, že bizarnější to opravdu, ale opravdu být nemůže, otočíte stránku a ejhle, zas vás dostane.

„Ty se moc neozývej,“ zchladil jsem ho. „Ty vůbec nejsi z Večerníčku.“
„Jsem.“
„A co seš, vole, Zababa?“
„John Snow. Hra o trůny.“
„Večerníček, ve kterým se padesát procent času vraždí a padesát procent souloží?“

Autor Jiří Charvát je copywriter, básník, performer, a také dvojnásobný mistr České republiky ve slam poetry. Kromě knihy Eskejp, která vychází z blogových příspěvků, napsal také Qejci: Existenciální sperma komiks.

„Víte, že ten slogan pro jogurty vymýšlíte už 74 minut? “ nahnul se ke mně a cvakl gestapáckou propiskou.
„Ano,“ odvětil jsem podrážděně. „Tohle je kreativní práce. To nejde na povel. A už vůbec ne, když vám někdo dýchá za krk. Myslíte, že Michelangelo vymaloval Sixtinskou kapli, zatímco mu pod štaflemi měřili čas? Že Kurt Cobain napsal Smells Like Teen Spirit, zatímco někdo zapisoval, kdy smrká?“
„A jak jste daleko?“ zamžoural na stránku s jediným slovem: „JOGURT,“ přečetl ho. „No... myslím, že... na to jdete dobře,“ rozpačitě si odkašlal a namaloval si do notýsku hlemýždě.

Ačkoli hlavním tahounem je humor, autor si neodpustí ani trochu filozofování nad dnešní společností. Předhazuje myšlenku, že jsme možná vážně jen krysy, které své sny položily na oltář pohody a bezuzdného konzumerismu a pomalu ale jistě mizíme v matrixu virtuálního světa a kdo nejde s proudem, je prostě jaksi divnej. Vztahy jsou povrchní nebo otrocké a čistá radost ze života jakoby vymizela. Nepochybně má v některých věcech naprostou pravdu, ale pokud si chcete užít chvíli čistého veselí, sáhněte po téhle knize, nebudete litovat :-).

Jaká je vaše oblíbená humorná kniha? :-)

pátek 9. února 2018

Falešná Pařížanka: O módě trochu jinak

Autorka: Kamila Boudová
Nakladatelství: Esence
Rok vydání: 2017

 „Co vlastně očekáváme od oblečení? Před sto lety to, že přežije alespoň dvě generace. Dnes dvoje praní.“

Kamilu Boudovou znám coby autorku trefných sloupků, které píše do Pravého domácího časopisu. I tak jsem se nechala zmást názvem knihy a čekala nějaké netradiční rady jak získat ten správný styl elegantní Francouzky a být nenuceně šik za každých okolností. Zkrátka něco ve stylu Jak se stát Pařížankou nebo Se šarmem Pařížanky apod. A ejhle, byla jsem vedle jak ta jedle.



Ano, ústřední téma je móda a styl. Ale pojato je to trochu jinak. Kamila odjakživa snila o tom, že se stane slavnou návrhářkou. Popisuje svoje zážitky a pracovní zkušenosti z módních korporátů v Londýně a v Paříži, až si jednoho dne řekla dost. Na oblečení se začala dívat z trochu jiného úhlu a místo navštěvování fashion weeků a showroomů nadnárodních značek začala skloňovat slova jako udržitelnost a slow fashion. A věřte, že to v Paříži, hlavním městě módy, není tak snadné, takže se autorka nenazývá modní revolucionářkou jen tak pro nic za nic.

„V Čechách o mně píšou jako o módní revolucionářce, o aktivistce. Můj šatník o pětatřiceti kusech, které jsou všechny ze sekáče, po mamince, půjčené nebo lokální, se stává opakovaným tématem debat jak s novináři, tak s mými přáteli. Může vůbec někdo jako já prorazit v Paříži?“

Kamila Boudová za toho za svůj život stihla poměrně hodně. Žila  a pracovala v Londýně i v Paříži (kde v současné době žije) a své draze nabyté zkušenosti zúročila v řadě projektů. Za zmínku určitě stojí SLOU Fashion Days, asi hlavní česká událost týkající se udržitelné módy. A také stíhá přednášet na vysoké škole.

Kamila upřímně vypovídá o své cestě za kariérou, o svých snech, plánech, jejich úspěšném plnění, ale i propadech na samé dno. Píše o nadějích i zborcených iluzích, a když už nic jiného, tak vám alespoň trochu otevře oči a přiblíží praktiky, které tak nějak každý tuší, že se dějí, ale nikdo je příliš neřeší. Fast fashion je opravdu fast a jediným hnacím motorem jsou peníze a výdělek. Na koncového spotřebitele nikdo nemyslí a na lidi, kteří produkují šatstvo v naprosto nelidských podmínkách už vůbec ne.

Píše v ich-formě, historky ze svého života střídá s úvahami a alarmujícími skutečnostmi týkající se oděvního průmyslu. Vše popisuje vtipně, s nadhledem a s notnou dávkou osobní zkušenosti. Ale zároveň ukazuje, že když se chce, všechno jde, a jít proti proudu sice není snadné, ale zato nesmírně osvobozující a obohacující. A dočkáte se i řady praktických tipů, jak svůj šatník udržet funkční a nemít přeplněnou skříň nepadnoucího oblečení.

Žiju v sociální bublině, kde pojmy jako zero waste, eko, bio, non toxic, zdraví či udržitelnost nejsou nadávkami, ale životním stylem. Začalo to jídlem, pokračovalo kosmetikou a najednou jsem u bot a oblečení. A tak jsem si i já sama začala všímat, že módní řetězce sice nabízejí každou chvíli nové trendy za velmi příznivou cenu, ale ta kvalita! Po jednom vyprání oblečení často změní tvar, velikost, barvu... Pokud se ovšem prvního praní dožije. Trička průhledná, nitě lezou, knoflíky z kabátu mi upadly po týdnu. Takže Falešnou Pařížanku jsem přečetla jedním dechem s neustálým souhlasným přikyvováním.

Dle mé dosavadní zkušenosti udržitelný šatník je cenově srovnatelný s tím konzumním. Sice nenakupujete tolik, ale zase investujete do kvalitnějších a patřičně dražších kousků, ideálně z domácí produkce, ale zas vydrží léta. Doufám teda. Hlavně si tvoříte svůj vlastní, osobitý styl, neboť když za den potkám asi padesát slečen v kabátku, kozačkách, s uniformní kabelkou, je to trochu nuda :-). A jako bonus šetříte přírodní zdroje a planetu, to nezní špatně, což? :-).

Kamila Boudová je mi svým životním stylem neuvěřitelně sympatická. Je svá, vegetariánka, dobře placenou práci v korporátu vyměnila za svobodu a výhody práce na volné noze a já jí fandím. Falešná Pařížanka je neuvěřitelně inspirující, doplněna ilustracemi od samotné autorky a pokud vám není lhostejné odkud vaše oblečení pochází nebo pokud se chcete o módě dozvědět něco víc,  než  co se dočtete na stránkách magazínů, šup s ní do kabelky.

PS: Před pár dny vyšel s Kamilou moc pěkný rozhovor:

Co vy a udržitelná móda? :-)

středa 24. ledna 2018

Poslední jednorožec: Lyrická fantasy klasika

Autor: Peter S. Beagle
Původní název: The Last Unicorn
Nakladatelství: Altar
Rok původního vydání: 1968
Rok českého vydání: 1997

„Zrušil jsem zasnoubení s princeznou, kterou jsem měl pojmout za ženu – a jestli myslíš, že tohle nebyl hrdinský čin, pak neznáš její matku.“

Poslední jednorožec je klasika. Kouzelný pohádkový příběh osamělé jednorožky je nejen pocta fantasy žánru, ale také vzdává hold lásce, věrnosti, vytrvalosti a životu jako takovému. Vypráví o lidské osamělosti i hledání sebe sama. O kráse, kterou pro oči nevidíme a prozření, že někdy je třeba ledacos obětovat, aby byla vykonána správná věc.



Ústřední hrdinkou je osamělá jednorožka, která si žije spokojeně ve svém lese do té doby, než začne pátrat, kam se poděli ostatní jednorožci. A vydává se na dalekou cestu. Postupně se k ní přidává nešikovný mág Šmendrik a Dršková Běta a společně tak putují do země krále Morana, kde by mohli získat odpovědi. A co by to bylo za pohádku, kdyby chyběl udatný princ, starodávná kletba a nepřítel v podobě Rudého býka?

Mně se do ruky dostalo první české vydání z roku 1997, ovšem nakladatelství Argo vydalo tuto knihu znovu v roce 2009 s nádherně ilustrovanou obálkou, která přímo vystihuje atmosféru knihy. Navíc je tam přidána novela Dvě srdce, která tvoří jakési pokračování. A dočetla jsem se, že kniha se těší takové oblibě, že Argo chystá na příští rok opětovné vydání, tak neváhejte.

V dnešní době už jsme zvyklí na jiné fantasy příběhy, chceme akci, svižný děj a romantiku naservírovanou na stříbrném podnose. Proto se začátek může zdát velmi pomalým a unylým. Ovšem ty, co překonají počáteční nevoli, čeká odměna v podobě poetického příběhu plného veršů, krásných přirovnání a snového okouzlení. Autor dokáže dát ději přesně tu pravou dávku vzletnosti a lyriky, aby byl příběh jaksepatří pohádkový. O to více je překvapivé, že dokáže čtenáře nejen básnicky unést, ale i řádně pobavit. Vyprávění je proloženo řadou nejapných vtípků, za které by se svou ironií a absurditou nemusel stydět ani slovutný Terry Pratchett, což je nesmírně osvěžující a dodává to příběhu jiskru.

„Já vůbec nebyl zmatený,“ ohradil se Kujón. „Ani na okamžik. Možná ti takový občas připadám, ale to jsou mimikry.“

Poměrně neobvyklé je i vědomí hlavních postav, že jsou součástí něčeho, co je přesahuje a a dle toho se chovají, v momentech nerozhodnosti tak následují klasické pohádkové schéma. Ostatně postavy jsou velmi povedené a různorodé. Jednorožka, která po proměně do lidské podoby bojuje s vědomím své vlastní hodnoty. Šmendrik, nesmrtelný, zoufalý mág, který se cítí prázdný a touží pouťové triky nahradit pravou magií, kterou ovšem nedokáže ovládnout. Běta, pragmatická a přece neracionálně lapena nadpřirozenou dokonalostí jednorožky, a pak také král Moran, šílený panovník, archetyp zlého krále, ve kterém ovšem rozpoznáte neuvěřitelný smutek.

 Mág se unaveně usmál. „Porozumíš. Teď jsi v příběhu spolu s námi a nezbývá ti, než s ním srovnat krok, ať se ti to líbí nebo ne. Chceš-li být znovu jednorožcem, musíš následovat pohádku do hradu krále Morana,i dál, kamkoli si zamane. Příběh nemůže skončit bez princezny.

Poslední jednorožec oslavuje hodnoty jako síla přátelství a také čistá, neposkvrnění láska. Láska pro ni samotnou, nezatížená nánosem lží a pokrytectví. Celou knihu provází melancholická až tklivá atmosféra a výborně sehraný konec ve vás zanechává spíše pocit ztráty než vítězství.

Velmi povedený je i překlad, který má na svědomí Michael Bronec. Věřím, že poradit si s řadou veršů a netradičních porovnání nebylo dvakrát lehké.

„Jsem zasnouben,“ vykrucoval se Šmendrik. „S borovicí vejmutovkou. Už od dětství. Sňatek dohodnutý rodiči, neměl jsem na vybranou. Beznadějné. Náš příběh se nikdy neodehraje.
Lípou zalomcoval výbuch vzteku, jako by se ocitla v poryvu bouře. „Kéž ji potká jmelí a kůrovec!“ zasyčela divoce. „Prokletá jehličnanka, zatracená konifera, nestoudná nahosemenačka, nikdy tě nedostane! Zhyneme spolu a všechny stromy budou uchovávat vzpomínku na naši tragédii!“

Jinak výborný je i animovaný film z roku 1982, který knihu věrně vystihuje :-).

Přes moji počáteční nechuť se do příběhu začíst jsem byla ve výsledku okouzlena, takže knihu můžu s klidným a lehce melancholicky naladěným srdcem doporučit. V seznamech nejlepší fantasy se neocitla náhodou.

Znáte? Líbí se?

středa 10. ledna 2018

Lvi z Al-Rassanu: Vynikající fantasy paralela k španělské historii

Autor: Guy Gavriel Kay
Původní název: Lions of Al-Rassan
Nakladatelství: Talpress
Rok původního vydání: 1995
Rok českého vydání: 2008

„Existovaly důvody, proč zůstat naživu. Žena stojící na vrcholku kopce východně od nich. Láska. Jen tak tak odrazil nízko vedený výpad, stejným pohybem sekl dopředu – obtížný manévr, jenž byl vzápětí elegantně vykryt. Nikdy předtím se neutkal se šermířem, jako byl tento. Nikdy neměl rovnocenného soupeře. Dalo by se to zvát tancem? Měli by se obejmout? Neobjímali se tímto snad?“

Tohle je rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem četla v loňském roce. Je to už dva roky, co jsem ji muži nadělila pod stromeček. Tehdy jsem dlouho vybírala, pročítala recenze, vkládala do košíku a vzápětí objednávku měnila... Chtěla jsem nějakou výtečnou a neotřelou fantasy, kterou přečte jedním dechem a bude ji milovat. Plán úplně nevyšel, neboť čtení po pár stránkách vzdal s tím, že hrdinové pro něj mají příliš komplikovaná jména a jemu se na to nechce soustředit :-D. Tak jsem po ní sáhla já. A rozhodně jsem ji nepřečetla na jeden nádech. Ne proto, že by kniha nebyla dostatečně zajímavá, ale z toho důvodu, že jsem si čtení neuvěřitelně užívala. Tohle je totiž přesně ta kniha, kdy se na samotné čtení těšíte víc než na konec příběhu.



Guy Gavriel Kay je kanadský autor, který by se dal zařadit jako představitel žánru historické fantasy. Jeho romány se vyznačují míchání fantasy s fikcí a dobrodružství neobyčejných hrdinů bývají zasazena do některého ze zásadních historických období. Asi neslavnější román Tigana je inspirován středověkou Itálií, Píseň z Arbonne Francií za dob slávy trubadúrů a Lvi z Al-Rassanu představují paralelu k politické situaci ve Španělsku v období 12. století.

V Al-Rassanu se potkávají tři různá náboženská vyznání. Džaddité, uctívající slunce (obdoba křesťanů), Ašarité, kteří otáčející svou mysl k bohu Ašarovi a ke hvězdám (muslimové) a Kindathové, kteří nalézají moudrost v symbolice dvou měsíců (židé). Soužití je nelehké, mír mezi nimi křehký. Svůj podíl na tom má i roztříštěnost a nejednota říše a snaha jednotlivých vládců uchvátit další kus země a získat větší moc a nehynoucí slávu. V těchto nelehkých dobách se spojí cesty Jehane bet Išak, moudré kindathské lékařky, Ammara íbn Khaírana, ašaritského vojáka a poety, a Džaddity Rodríga Belmonta, nejlepšího vojenského velitele v celé zemi. Osud je svede dohromady a společně se vydávají na cestu ve jménu lásky, víry, cti a loajality. Svět, který znají se nenávratně mění a oni se ocitají přímo v epicentru bouřlivých změn.

Autor dokáže vynikajícím způsobem vyprávět epický příběh s poetikou hodnou básníka. Ačkoli je děj napínavý a o zvraty a překvapení není nouze, síla románu tkví hlavně ve slovech, která jen naznačují, co stojí za nimi. Čtení vyžaduje plné soustředění, neboť mnohem více se ukrývá za významem vět a v pohledech, které si jednotlivé postavy vymění, než ve slovech samotných. Vyřčené věty jsou leckdy nebezpečnější než sebeostřejší meč a hybnou silou celého příběhu jsou především komplikované plány, taktické manévry, intriky a dohady.

„Jak jsi mne poznal?“ zeptala se, aby se vyhnula odpovědi na jeho otázku. Ještě ne. Ještě docela ne. Srdce jí bušilo jako splašené. Vnímala je jako rytmus bubnu ve tmě.
„Já myslím,“ odpověděl Ammar ibn Khaíran z Aldžaís velmi pomalu, „že bych tě poznal i v hrobově temném pokoji. Myslím, že bych tě poznal v mé blízkosti kdekoli na světě.“ Odmlčel se. „Je ti to dostačující odpovědí, Jehane? Nebo až přílišnou? Co mi řekneš?“

Vším se prolíná odkaz k hodnotám, které za tehdejších dob měly svou cenu. Láska je leckdy skutečně silnější než smrt a věrnost a důvěra jsou cenné komodity, které nemohou být vyváženy ani tím největším pokladem. Loajalita občas brání udělat tu správnou věc a sliby se dodržují s neuvěřitelným přesvědčením. Vším se prolíná téma rozdílné víry a vyznání. Tedy to, co je hybnou silou celé historie. Autor ukazuje, jak umí být víra slepá a jak se ve jménu boha a pod zástavou svaté války konají ty nejhrůznější činy.

Autorův styl je velmi vzletný, poeticky popisný a občas mírně patetický. Místy je záměrně matoucí, třeba když umře zásadní postava a následuje několik stránek neurčitého popisu. Vy tak marně hádáte zděšení, že to byl zrovna váš oblíbenec, abyste nakonec zjistili, že si smrt došla pro někoho úplně jiného. Jindy trochu předbíhá a nastiňuje, kam se příběh bude ubírat, dřív, než by to bylo nutné, ale v zásadě se dát říct, že Guy Gavriel Kay to se slovy dokonale umí.

Reálie alternativního historického Španělska jsou vylíčeny působivě a zhruba uprostřed knihy vám dojde, že jste sice přesvědčení, že čtete ryze fantasy knihu, ale ony tam vlastně žádné fantaskní prvky nejsou. Žádná magie, ani nadpřirození tvorové, jediným ústupkem jsou dva měsíce na noční obloze. Ale přece se budete bavit přímo kouzelně.

Postavy jsou silné a velmi dobře charakterově vykreslené. Sice jsou to jedinci bez bázně a hany a bez jakékoli povahové vady, nicméně divoká doba přeje chrabrým hrdinům. Ani záporné postavy vlastně nejsou nijak zlé ani děsivé, až to vede k myšlence, jestli tam vlastně nějaká ryze záporná postava je. Vztahy mezi hrdiny jsou poněkud idealizovány a povzneseny nad měřítka běžné reality, ale dohromady to tvoří harmonický celek.

Román Lvi z Al-Rassanu je vynikající kniha, lidsky silná, dojemná, emočně hluboká a čtení je opravdu mimořádný zážitek.

Znáte? Četli jste něco od G.G. Kaye?

středa 20. prosince 2017

Quietbook aneb není kniha jako kniha

Quietbook je šitá kniha pro děti, plná interaktivních úkolů a údajně zajišťuje dětem hodiny nekonečné zábavy a rodičům hodiny klidu a ticha. Pro to, aby se děti chvíli zabavily samy, jsem ochotna udělat cokoli, dokonce se i proměnit ve švadlenu a trávit veškerý volný čas shrbená s jehlou a nití (a ano, vidím ten paradox :-D). V návodu bylo uvedeno, že ušití trvá cca 40 hodin, ale myslím, že jsem to hravě natáhla na dvojnásobek :-).

Navezla mě to toho kamarádka (které tímto děkuji za podnět) a polotovar jsme objednávaly na Fleru od výrobce Juuva. V současné době už přímo tento quietbook nevyrábějí, mají novou vylepšenou verzi (už ji mám doma pro další dítko, aby měli každý svůj vlastní a ne, nejsem blázen :-D), mají verzi pro holky a pro kluky. Všechno přišlo úhledně zabalené v dárkovém tubusu. O to větší hrůza mě zachvátila, když jsem to všechno vybalila na stůl. První reakce byla –  tak to rozhodně nedám dohromady. No a výsledek posuďte sami.



A protože mě to stálo opravdu hodně práce (a rozpíchaných prstů, zamotaných nití a nevybíravých slov), ráda bych vám tuhle skvělou knihu představila:

1. Úvodní strana
Na první stránce bylo nejhorší vystřihnout písmenka a našít je tam tak, aby se vlezla :-D. Pokud si na stříhání netroufáte, je možné si je nechat vyříznout, tento požadavek stačí zadat při objednávce.



2. Kytka
Pod okvětními lístky se ukrývají obrázky. V návodu byla například zvířátka nebo členové rodiny. Syn miluje cokoli, co má kola, tak jsem tam dala obrázky dopravních prostředků.




3. Farma
Zvířátka, která slouží jako prstoví maňásci a farma s vraty na přezku. Řeknu vám, že vyšít zvířátka byla docela fuška (ovečka se tváří trochu vražedně), ale je to docela roztomilé a se zvířátky se dá hrát divadlo, fantazii se meze nekladou.




4. Velké prádlo
Pračka, do které se dá dát oblečení, koš na prádlo, šňůra s kolíčky a polička s pracím práškem a aviváží, které jsou připevněny suchým zipem, tudíž nic nebrání je z poličky vzít a nasypat/nalít do pračky. Zkrátka kompletní výbava pro malé pradlenky a pradleňáky.

5. Panenka
Moje nejoblíbenější a zároveň nejnáročnější stránka na ušití. Panenka má plnou skříň oblečků, které si vybírá dle počasí za oknem. Skříň se sice trochu kácí, ale nikdo holt není dokonalý :-). Všechno je na suchý zip a přišít ho bylo peklo :-D.




6. Duha
Sluníčko, deštík, louka, duha a kytičky na knoflíky. Aktivita, při které si děti procvičí zapínání knoflíků a barvy.



7. Roční období
Stromeček, který mění výbavu dle ročních období. Všechno drží na patentku.



8. Tvary
Procvičování tvarů. Opět to drží na suchý zip.



9. Pavouček
Děti si můžou omotáváním provázku kolem knoflíků procvičovat jemnou motoriku (jo, pavouk má každou nohu jinak dlouhou, ale aspoň jich má správný počet :-D).



10. Nenasytná žába
Žába pochytá na svůj dlouhatánský jazyk mouchy a pak si na nich pěkně smlsne. Jazyk se i s mouchami dá schovat do kapsy a zavřít zipem.



Nakonec se ještě stránky musí zapéct v troubě s výstuží a obšít. A to je vše. 

Jak se vám líbí? :-)

neděle 17. prosince 2017

Aspoň trochu normální: Dojemná romantická jednohubka

Autorka: Trish Dollerová
Původní název: Something like normal
Nakladatelství: CooBoo
Rok původního vydání: 2012
Rok českého vydání: 2015

„Nejsem zrovna romanticky založenej člověk, ale když krásná ženská pozve kluka v noci na pláž, většinou v tom mořské želvy žádnou roli nehrajou. Na druhou stranu tohle je něco, co bych přesně od Harper čekal: „Takže... budeme nějak pomáhat?“

Víte, co mě přimělo sáhnout po téhle knize? Obálka... Jo, vážně mě obrázek dvou líbajících se lidí uchvátil natolik, že jsem po ni sáhla :-D. Na vysvětlenou dodávám, že jsem bloudila po knihovně s plnou náručí fantasy knih a dětských leporel a snažila se vybrat nějakou „vymývárnu mozku“, což je kniha, která se dobře čte, nevyžaduje žádnou namáhavou mozkovou činnost a na přečtení stačí jedno líné odpoledne s nohama nahoře. Pokud obsahuje nějaký neuvěřitelný romantický příběh s dobrým koncem, tím líp. A vzhledem k tomu, že román vydalo nakladatelství CooBoo, od kterého jsem zatím nečetla vyloženě špatnou knihu, tak jsem to riskla.




Travis je mariňák, který se po nasazení v Afgánistánu vrací do rodného města na zotavenou. Po roce a půl stráveném v ryze mužské společnosti a v náročných podmínkách, kdy musel čelit každodennímu ohrožení života, se mu zdá, že do svého předešlého života nějak nezapadá. Rodiče se rozvádějí, jeho holku mu přebral brácha Ryan a navíc si z mise přinesl posttraumatickou poruchu. Byl totiž svědkem smrti svého nejlepšího kamaráda a teď se každou noc probouzí s hrůzou. A jak se tak poflakuje po maloměstě, potká Harper. Dívku, které kdysi nevědomky neuvěřitelně ublížil a která se najednou stává světlem v jeho ponurém životě.

Na rovinu říkám, že tahle kniha není nic světoborného. Kluk s pošramocenou psychikou potká milou holku, která ho spasí. Nic nového, ani originálního. Ale... Je to napsáno tak upřímně a bez jakéhokoli přikrášlování, že to je velmi čtivá a zábavná záležitost. Žádné hluboké psychologické rozebírání traumat z války, prostě přímý tah na čtenářovy emoce. Travis je obyčejný kluk, nijak zvlášť komplikovaný, který touží jen po klidu a míru, v srdci i v hlavě. Vystupuje stylem dejte mi všichni pokoj, s tím se musím poprat sám. V podtónu je znát trochu smutku „ztracené generace“. Inu, váleční hrdinové to nemají snadné. A Harper je zas obyčejná holka, která má dar Travise „vyléčit“. A funguje jim to. Děj svižně odsýpá, zápletka je jednoduchá, zkrátka nenáročné čtení na pár hodin. Nečeká vás velké drama, ale finále dojme k slzám, a to takovým způsobem, že jste překvapeni, jak se z celkem tuctového začátku mohl stát takový doják.

Líbí se mi i to, že to autorka s přeslazenou romantikou moc nepřehání, Pár polibků, trocha sladkých slov a stačí. Přesně tak akorát, aby to bylo stravitelné a ne kýčovité. Čtenáře se slabší povahou je třeba varovat, že Travis se vyjadřuje místy velmi vulgárně, ale nepůsobí to rušivě, právě naopak, k cynickému vojákovi se to perfektně hodí.

Aspoň trochu normální je zkrátka příjemná oddechovka, která vás pobaví i rozpláče. Takže pokud máte chuť na něco lehčího se špetkou romantiky (vážně jen špetkou, obálka trochu klame), jen do toho :-).

Četli jste? Líbila se? Taky vybíráte knihy podle obálek? :-)

pondělí 11. prosince 2017

Listopadový výcuc a SOUTĚŽ!

Přečtené knihy

V listopadu to nebyla žádná sláva. K zamyšlení mě dovedly knihy Oprawme se od Stanislava Skřičky (recenze) a Domácnost bez odpadů od Bey Johnson (recenze). A pak také skvělá fantasy Ozvěny velké písně (recenze). David Gemmell je prostě skvělý vypravěč.





Blížící se Vánoce jsem chtěla uvítat vánočním naladěním a přečetla tak Štastné a veselé..., tématicky laděné povídky českých autorů, ale nijak nadšená jsem z nich nebyla. Napsané byly sice dobře, ale depresivní a s povznášejícím magickým pocitem blížících se svátků to nemělo mnoho společného.



Jinak mám rozečtený poslední díl Havraních kruhů od Siri Pettersenové s názvem Síla. Četli jste? A těším se na český fantasy debut autora Martina Bečana s názvem Kaziměsti. Kromě toho mám rozepsanou recenzi na Marťanskou kroniku od Raye Bradburyho, je to skvělá kniha, od jejího prvního vydání uplynuly desítky let, ale stále má co říci.

Ostatní aktivity

Green Beauty Market

Moje nejmilovanější kosmetická akce. Pro kosmetiku mám jako osoba ženského pohlaví  prostě slabost a obzvlášť když je přírodní a jen z těch nejvymazlenějších ingrediencí. Již dávno mě nechávají chladnou katalogy Oriflamu a Avonu, kolem obchůdku Yves Rocher také procházím nevšímavě (a že jsem tam kdysi byla pečená vařená). Ale jak mi někdo slíbí, že se budu moci toulat mezi stánky s tou nejpřírodnější kosmetikou, která je u nás k dostání, tak neváhám ani minutu. Vše se odehrávalo v krásných prostorách Prague Gallery Laufen Art of Bathrooms. Vystavovatelů bylo tak akorát, aby to člověk zvládl projít, omrknout a nebolela ho hlava a nohy. Vystavovatelé byli neuvěřitelně milí, zásobovali nás vzorečky, bylo možné si produkty vyzkoušet a na cokoli se zeptat a řada z nich měla i příjemné slevy. Kromě všelijakých krémů, šamponů a vodiček bylo možné okouknout i nejrůznější čistící prostředky do domácnosti a eko pomocníky nebo třeba ochutnat ženšenový čaj Kombe. Nakoupila jsem vánoční dárky i pár drobností pro sebe, očuchala co se dalo, nechala se nalíčit, nabrala inspiraci a už se těším na příští ročník.

Wellness víkend v Karlových Varech

Poprvé jsem byla na wellness víkendu a poprvé v Karlových Varech. A byl to skvělý zážitek. Už dlouho jsem toužila vypadnout z kolotoče práce, péče o děti a každodenních starostí. Tak jsme si se sestrou na Slevomatu našly nabídku víkendu v centru Karlových Varů, s masáží a vstupem do lázeňského bazénového komplexu v ceně.



Bydlely jsme ve čtyřhvězdičkovém hotelu Heluan & Ester a na to, že to měl být odpočinkový víkend, jsme ho pojaly celkem akčně. Sobotní dopoledne jsme strávily plaváním a následnou relaxací v sauně a vířivce v bazénovém komplexu Alžbětinských lázní. S gumovým tělem jsme se pak šly posilnit do super hipsterské kavárny Republica coffee a po dvou hodinách sezení nad cappuccinem a probíráním všeho možného jsme se přesunuly přes ulici na nejlepší bagely, co jsem kdy měla, do BAGEL Lounge. Pak následovala krátká procházka po centru, vypily jsme asi hektolitr zdejší léčivé vody (někteří nadšeně, někteří s menším odporem :-D) a po večeři (která jediná za moc nestála) jsme se přesunuly na masáž a rašelinový zábal. Celý den nás tak vyčerpal, že jsme v osm zapadly s knihou do postele (já vím, možná trochu nuda, ale pro matku dvou dětí největší zážitek :-D).





Neděle si pro nás přichystala krásné slunečné počasí, tak jsme vyrazily na rozhlednu Diana. Jako správné turistky jsme se nahoru vyvezly lanovkou a dolů už záplavami barevného listí sešly samy :-D. Krásné počasí se kolem poledne změnilo v zimu a ledový vítr, tak jsme se šly ohřát a posilnit dortem do Just Cake, výborné. Bylo to skvěle strávený víkend s mojí ségrou a doufám, že ne poslední :-).



Rozhovor se Siri Pettersenovou

Zahrála jsem si na novinářku a šla dělat rozhovor s autorkou trilogie Havraní kruhy. Řeknu vám, že jsem byla pekelně nervózní, ale Siri byla skvělá. Moc milá, příjemná, upovídaná, tak to šlo jako na drátku. Závěrem jsem z ní vymámila autogram a už se těším, na její novou trilogii.



Došitý quietbook!

Došito! Vážně, práce jak na kostele, volný čas nula, ale je hotovo a obávám se, že to dětem nedokážu dát, protože vím, že to zákonitě zničí a už to nebude tak krásné :-D .



První narozeniny

Moje malá princezna slavila první narozeniny. Velký mezník v životě malého dítěte. Oslavili jsme to v kruhu ryze rodinném a bylo to krásné.

A nyní slíbená soutěž:

Soutěží se o knihu Žena z kajuty č. 10 od Ruth Ware. Podmínky:

1.       Aby to bylo trochu tématické, tak by mě zajímalo, jak trávíte adventní čas a jaká je vaše oblíbená kniha s vánoční tématikou :-). Pište, komentujte, jsem zvědavá na odpovědi :-).
2.       Připojte vaši mailovou adresu, ať vás můžu v případě výhry kontaktovat
3.       Dejte like mojí fb stránce Secrets of Monis (není povinné, ale potěší :-)).




Soutěží se do soboty 16. prosince, výherce vylosuji v neděli 17. Tak vzhůru do toho! :-)